Studijní cesta do Bradfordu

Čt, 27/07/2017

Ve dnech 18. 6. až 22. 6. jsem se zúčastnila studijní cesty do anglického Bradfordu pořádané Nadací OSF Praha. V rámci této cesty jsme navštívily několik škol a školek, setkaly se se zástupci města Bradford či neziskových organizací. A tato zpráva shrnuje moje postřehy z této cesty, co si z anglických škol odnáším a co doufám, že se nám brzo podaří uvést do praxe neziskové organizace IQ Roma servis a jejího předškolního klubu.

Bradford je větší město v samém centru Anglie, v Yorkshiru. Kromě úžasného náměstí to není místo, které by bylo na první pohled okouzlující. Ani na ten druhý. Bývalé textilní centrum teď chátrá, opuštěné továrny jsou buď zpustlé, nebo se přestavují na byty. Čím je z pohledu Čechů (a Slováků) zajímavé, je silná populace z obou republik, zejména Romů, kteří se sem v posledních letech stěhují. A nejsou jediní. Zaslechnout ve městě češtinu, slovenštinu či polštinu není problém, stejně jako potkávat pakistánské ženy v hijábech či sikhy v turbanech. Ostatně, v celém městě se mluví více než 150 jazyky.

Anglické školství – tak trochu jiné

Jak bradfordské školy zvládají takovou rozmanitost? Zdá se, že dobře. Minimálně ty školy, které jsme navštívily[1]. V každé třídě byly děti několika národností, některé měly angličtinu jako rodný jazyk, ale převládaly většinou děti, které doma používají jiný jazyk. To většinou nepředstavuje žádnou překážku, ve školách totiž pracují učitelé, kteří také pochází z různých koutů světa. A každý má k dispozici malý slovníček nejčastějších výrazů v jazyce všech dětí, které má ve třídě.

Školky (Nursery a jakýsi anglický přípravný ročník – Reception) zde fungují na principu programu Začít spolu (Step by step), se kterým se můžete setkat i v některých českých školkách. Ten spočívá na tom, že pro děti jsou připraveny tzv. centra aktivit a děti si samy volí, kdy a jakou činnost budou dělat. Z pohledu člověka, který absolvoval předškolní vzdělávání na konci 80. a začátku 90. let je v anglických školkách randál, nepořádek a tak trochu anarchie. V okamžiku, kdy se přeneste přes svou představu o tom, jak by to mělo vypadat, začnete si všímat výhod tohoto systému. Vzhledem k tomu, že v Anglii začínají školku děti již ve dvou letech, je tento systém pro ně mnohem přirozenější formou učení – prostě co je zaujme, to jdou dělat. Na každém stanovišti mají formou obrázků vysvětleno, jak na to. U některých stanovišť jsou učitelky, které je trochu vedou, jinde jsou děti samy. Také mohou volně procházet z budovy ven na hřiště a zpět.

Neznamená to, že by tady děti ignorovaly pravidla. Naopak, děti tu byly mnoho odpovědnější, samostatnější – dvouletá batolata si po sobě uklízela plastové hrníčky a hračky, předškoláci pomáhali s rozdělováním jídla během obědu, děti v první a druhé třídě měly v rámci školy daleko více povinností než je u nás běžné.

Když se chce, … aneb recept na úspěšné zvládnutí diverzity

Co bylo ale ve všech školách zřejmé, bylo jejich nastavení. Místo hledání důvodů, proč by něco jít nemělo, hledají způsoby, jak na to. Romští rodiče mající strach dát dítě do cizího prostředí anglické školky? Zaměstnáme Roma, který se s nimi domluví, a natočíme pro ně video, aby viděli, co děti celý den dělají a měli přehled o anglickém školním systému. Muslimské děti či indické děti ve škole? Šátky na hlavách malých holčiček a turbánky chlapečků nikdo neřeší, k obědu dáme každý den na výběr i halal či vegetariánské jídlo, bezlepkové jídlo je poměrně standard. Děti s postižením? Uzpůsobíme aktivity, a co nejvíc je zahrneme do kolektivu, nabídneme podporu rodičům.

Ne vždy to jde hned, ne vždy je to hned úspěšné. Důležitá je ale vůle to stále zkoušet. Tedy to, co mi často chybí v českém školství.

Dalším důležitým prvkem na těchto školách byla komunikace a spolupráce s rodiči. To vychází jednak z toho, že v Británii jsou velmi přísná pravidla na docházku dětí do školy, jednak ze snahy škol porozumět poměrům, ze kterých jejich žáci přichází. To v praxi vypadalo třeba tak, že ve škole byla pracovnice přímo zaměřená na spolupráci s rodinami, v další škole takto fungovali někteří učitelé. Většina škol také velmi intenzivně využívala dobrovolníků – na výpomoc ve třídách, na překládání, pomoc při aktivitách atd.

Samotní romští rodiče z ČR a Slovenska, se kterými jsme měli možnost mluvit, tuto praxi hodnotili pozitivně – věděli přesně, co a proč se po nich chce a hlavně necítili, že by tyto požadavky byly jiné vůči nim a vůči ostatním. S tím se totiž často setkávali doma.

Město jako důležitý aktér inkluze

Bradford chápe, že pro úspěšnost inkluze je důležitá podpora rodin – hned od začátku a intenzivně. Stejně tak chápe, že důležité je nabídnout i podporu učitelům, kteří nemusí mít znalosti o specifikách kulturního prostředí, ze kterého dítě pochází, či nemusí vědět, jak pracovat s cizojazyčnými dětmi. V rámci města a jeho okolí proto funguje tým pracovníků, který se skládá ze dvou skupin – konzultantů (consultants) a „přístupového“ týmu (access team). Konzultanti jsou bývalí učitelé, kteří spolupracují s učiteli ve školách, představují jim nové metody, pomáhají je uvádět v praxi a konzultují potřeby učitelů. Druhá část týmu pomáhá rodičům s hledáním vhodné školy a se všemi otázkami okolo školního systému v Británii. K tomu využívají mimo jiné i informativní videa ve spoustě jazyků, které rodiče domů dostávají.

Co si z návštěvy odnáším?

V Bradfordu mě potěšilo, že spoustu věcí v IQ Roma servisu děláme nebo cítíme podobně – třeba důraz na partnerství a komunikaci s rodiči nebo předávání informací srozumitelným jazykem a různými formami. Inspiraci si z Bradfordu přinášíme jednak pro práci s dětmi – chceme klást daleko větší důraz na samostatnost dětí, rozvoj jejich jazykových a řečových kompetencí a co největší zapojení rodičů s malými dětmi (do tří let) do naší činnosti. Pro práci s rodiči si přivážíme inspiraci v podobě jejich systematičtějšího zapojení do předškolní přípravy dětí a také pro ně chceme točit informativní videa.

Ostatně, přijďte se podívat na to, jak se nám daří uvádět inspiraci v praxi – zveme Vás na den otevřených dveří  21.září. 

Studijní cestu pořádala Nadace OSF, které tímto děkujeme za možnost podívat se na zahraniční praxi.

Denisa Sedláčková, vedoucí Programu PRO RODINY, IQ Roma servis, z.s.

 


[1] Všechny navštívené školy byly v prvních dvou kategoriích hodnocení OFSTED (Úřad pro standardy ve vzdělávání) – vynikající (outstanding) a dobré (good). Celkem existují 4 kategorie.

 

Facebook Twitter Youtube More...