Jak je dobré míti… Filipa

Na paní Marii jsem získala kontakt přes kolegu, který vyřizoval stipendium jejímu vnukovi, jenž studuje na střední škole. Vydala jsem se tedy za paní Marií. Otevřela mi starší dáma působící velice přísně. Zeptala se mě, jestli se odněkud neznáme.  Taky mi byla povědomá. Řekla jsem jí, jak se jmenuji. „Na Křenové bydlela taková krásná žena, měla čtyři děti,“ povídá. „To je moje maminka,“ odpověděla jsem hrdě.

Usedly jsme ke stolu a paní Marie mi začala líčit, s čím by potřebovala pomoci. „Byl zmražen účet mému vnukovi, kterého mám v pěstounské péči. Pobírá sirotčí důchod.“ Vnuk měl dluhy na dopravním podniku, ale paní Marie mi sdělila, že vše již vyplatila. Má dokonce pocit, že dlužnou částku přeplatila asi o devět tisíc. Zjistila to, když kontrolovala všechny zaplacené složenky.  Zeptala jsem se, jestli mi může ukázat účty o zaplacení jednotlivých pohledávek.  Paní Marie mě poprosila, jestli si nemůžu stoupnout, že má vše schované pod lavicí, kde sedím. Vytáhla barevné složky, kde měla snad i abecedně seřazeny různé dokumenty. Něco tak vzorového jsem ještě nikdy neviděla. Přečetla jsem si vše potřebné a začaly jsme dle složenek počítat, jestli je pohledávka vyplacena, či nikoli. Překvapivě jsme zjistili, že paní Marie dokonce dlužnou pohledávku ve výši 27.000,-Kč přeplatila o devět tisíc. Měla tedy pravdu. Kdyby neměla Marie složenky tak vzorově uschované, neměla by důkaz o tom, že pohledávka je v případě jejího vnuka již uhrazena, a co víc ba i přeplacena. I já jsem si musela vzít příklad. Nepatřím zrovna k nejpořádnějším lidem, co se týče uschovávání zaplacených složenek, či jiných dokumentů. Ale v tomto případě se to velmi vyplatilo.

Domluvily jsme se tedy, že se na exekutorský úřad společně vydáme. Druhý den jsem volala panu exekutorovi a domluvila nám schůzku. Bylo to jiné než s ostatními klienty. U paní Marušky jsem měla takový zvláštní pocit klidu a jistoty. Vše potřebné měla u sebe, krásně srovnané, srozumitelné. Číslo 133, to je naše. Koukly jsme na sebe, obě jsme si tak povzdechly a šly jsme do dveří, kam jsme dle čísla patřily. Naproti nám seděl mladý pán, který povídá, že nás je na něj nějak moc. S námi byl i vnuk paní, protože je to jeho pohledávka a samozřejmě musel být u jednání. Paní Marie vše začala líčit panu exekutorovi. Byla velmi šikovná, vše dokázala krásně popsat, vysvětlit. Vnuk paní Marušky je velmi plachý, ostýchavý, tak mluvila jeho babička za něj. Jediné, s čím jsem pomáhala, bylo, že jsem společně s exekutorem kontrolovala zaplacené složenky dle data. „Ale to vychází,“ říká exekutor. Ale paní Marie vytáhla další štos složenek prokazující, že dluh přeplatila. „Ale jak je to možné,“ stále bádal exekutor nad tím, jak se to mohlo stát. Po chvíli jsme zjistili, dle variabilních symbolů, že paní Maruška platila za stejnou pohledávku dvakrát. Část peněz platila zde v Brně panu exekutorovi rovnou na pokladnu, a k tomu ještě posílala peníze do Českých Budějovic na jiný účet, ale za stejnou pohledávku. Pan exekutor si vše potřebné zkopíroval. Napsal prohlášení, že skutečně paní Marie má přeplatek ve výši 9.000 Kč (zaslal i kopie o zaplacení). Nyní musíme čekat, až se vyjádří Pan S, kterému byla zasílána také část peněz.

Kdyby nebyla Marie tak šikovná, obezřetná a nepovšimla si, jaký velký omyl v případě jejího vnuka nastal, musely bychom důvěřovat jen těm pověstným exekutorům, kteří se v tomto případě šíleně spletli.

Marie se obávala jít na exekutorský úřad a vše jim objasnit. Potřebovala jen psychickou podporu, kterou jsem ji zřejmě poskytla.

Zdroj: IQ Roma servis, Jana Balážová

Oblast programů: 
Facebook Twitter Youtube More...