Sandra a Krištof

Ilustrační obrázek
Paní Sandra měla zájem využívat službu předškolního klubu pro svého čtyřletého syna Krištofa. Projevovala se výstřednějším chováním, běžně komunikovala hlasitějším stylem a měla výrazné neverbální gesta. Krištof se na začátku pobytu v předškolním klubu neechtěl od matky odpoutat, vyžadoval její přítomnost. Paní Sandra svému synovi ale nevěnovala pozornost, většinou mu řekla: „nebuď rozmazlený“, odešla a práskla za sebou dveřmi.
 
Krištof na to reagoval pláčem. Během dne se Krištof neřídil instrukcemi pracovnic, nezapojoval se do společných aktivit, dělal věci, které chtěl on - hrát si, jíst, dělat hvězdy a salta. Vyhledával rizikové situace. Krištof vůbec neposlouchal pracovnice, pravidla přijímal jako něco, co si nesmíme k němu dovolit, nerespektoval autoritu pracovnic. Paní Sandře jsem projevování Krištofa popsala a navrhla jí, aby byla během dne v předškolním klubu přítomna. Reakce paní Sandry nebyla moc přívětivá, argumentovala, že jsou i mnohem horší děti, a že věc nápravy je záležitost pedagogů nikoliv rodičů. Paní Sandra s Krištofem přestala do předškolního klubu docházet. 
 
Po dvou týdnech přišla paní Sandra na komunitní akci, kde jsem s ní v klidu probrala tehdejší situaci. Paní Sandra začala o Krištofovi říkat pozitivní věci. Já jsem ji zase řekla: „negativní věci o chování dítěte se mi těžko říkají a chápu, že rodičům těžko přijímají“. V tom jsem mezi mnou a paní Sandrou ucítila prolomení ledů. Paní Sandra znovu projevila o službu zájem.  
 
Paní Sandra začala pravidelně s Krištofem docházet do předškolního klubu a synovi domlouvaka, aby se choval slušně a poslouchal pracovnice klubu. Krištof si postupně zvykal být v klubu bez matky a zapojoval se do společných aktivit. Asi po půl roce spolupráce začala paní Sandra chodit i na setkání rodičů a účastnila se různých akcí. Krištof se začal mnohem více adaptovat a přijímat pravidla. Já sama jsem si uvědomila, že s ním nemůžu pracovat formou, kterou bych mu jen něco zakazovala (tohle nedělej, tohle nesmíš) a došlo mi, že mu nemůžu ani zakazovat věci, které doma dělat může. Začala jsem s ním pracovat stylem: „doma tohle můžeš, ale tady se to dělá trochu jinak, doma si mluv sprostě a dělej salta, když ti to mamka dovolí, ale tady děláme jiné věci“. Krištof touto formou poslouchal mnohem více a také začal s námi více mluvit, třeba, co dělá doma, co má rád, atd. 
 
Na začátku byl pro mě Krištof kopií paní Sandry, Hlasitý, velmi uřvaný... spolupráce pro mě byla náročná. Když ale Krištof jeden den nepřišel do klubu, tak jsem si uvědomila, že mi chybí. Že mi chybí ta jeho hyperaktivita. Teď když se s ním vidím, tak mi chce pusinkovat ruku a chce si povídat, chce, abych si s ním hrála. Jeho maminka dokonce projevila obdiv k mé osobě, že i Romové mohou běžně pracovat a projevila mi důvěru i v osobních záležitostech.
 
Teď vidím, že energie, kterou jsem vynaložila k paní Sandře a Krištofovi, mi je nejen pozitivně vrácena, ale stala se něčím, co ovlivnilo životy dvou lidí. 
 
Autorka: Irena Gažiová
 
Oblast programů: 
Facebook Twitter Youtube More...