Život bez elektřiny, tepla a důstojnosti: Příběh Milady, která se postavila bezpráví

Paní Milada se o ubytovně M. Kuncové v Brně dozvěděla od jedné ze svých sester. Rozhodla se tam žít, protože věřila, že s rodinou najdou stabilní bydlení. To se však nestalo.

Majitel ubytovny jménem Robert Hrdina, hrdinou nebyl, ale tyran. Vyhodil Miladu i s dětmi z bytu na celý měsíc. Sama pořádně nevěděla proč – možná proto, že z ní nedostal žádné peníze navíc k nájmu, který vždy řádně a včas platila. Když se po nečekaném pobytu v nemocnici vrátila zpět (neměla s dětmi kam jinam jít) a poníženě se majiteli omluvila, pustil ji zpátky – ale pod podmínkou, že uklidí celý bytový dům.

Během šesti let svého pobytu na ubytovně pomáhala Milada ostatním nájemníkům a nájemnicím. Ke své pomoci využívala místo na vrátnici, kde byla donucena pracovat, avšak bez jakékoli mzdy. „On to bral tak, že mám povinnost být na vrátnici. Já jsem tam ale chtěla být, abych pomohla lidem, hlavně dětem, protože je nikdo nehlídal.“

Nezáleželo na tom, jestli byli příbuzní nebo ne – všichni byli v tu chvíli jedna rodina. Když majitel ubytovny nařídil vypnout elektřinu v některých bytech, Milada šla a jističe znovu zapnula. Netušila ale, že ji Hrdina sleduje kamerou. Dozvěděla se to až ve chvíli, kdy se záznamy z kamer začaly objevovat na YouTube.

Rodinné vztahy se postupně zhoršovaly. Majitel ubytovny totiž začal manipulovat s některými obyvateli a drobnými úplatky si kupoval jejich mlčení.

Milada se však nevzdala. Chtěla ukázat, jaké to je žít v zimě, tmě, spolu se štěnicemi. Jaké to je, když nemůžete večer vykoupat své děti v teplé vodě.

Když se Milada konečně z ubytovny odstěhovala, hledala střechu nad hlavou, kde se dalo. Chvíli bydlela s rodinou v Kroměříži, ale stále dojížděla do Brna a zoufale hledala bydlení, aby mohly její děti nastoupit do školy. Dokonce přebývala v blízkosti jedné ze známých drogových varen v Brně, ale nechtěla své děti vystavit takovému nebezpečí.

Dnes žijí na jiné brněnské ubytovně. Milada má podanou žádost o obecní byt a neúnavně sleduje inzeráty soukromých majitelů a majitelek bytů. Chce pro svou rodinu jednu z věcí, která lidem dodává stabilitu a bezpečí – domov.

„Kdybych měla zvážit, jestli bych se do odhalení tohoto obchodu s chudobou pustila znovu, řekla bych ano. Měli bychom být k sobě empatičtí. Nikdy nevíme, jak moc ostatní trpí. A na Kuncovce trpí většina – hlavně děti,“ říká dnes odhodlaná Milada, zatímco společně čteme úsměvné komentáře majitelů ubytovny Kuncová na Facebooku.