Z romské základky až na Obchodní akademii: příběh Adama

Adam chodí na Obchodní akademii na Kotlářské a je ve třetím ročníku. Když vzpomíná na svá školní léta, má v paměti hodně hezkých vzpomínek, ale také chvíle, kdy to bylo těžší. Jako kluk z romské rodiny studoval na škole, kde byli hlavně romští žáci, a to mu přinášelo výhody i nevýhody. Nyní se jeho pohled na budoucnost mění, a jeho cesta by mohla inspirovat i ostatní, kteří čelí podobným otázkám a předsudkům.

Adamova základní škola byla většinově romská, s několika ukrajinskými žáky a několika dětmi z majority. Učivo pro něj nebylo náročné a snadno si držel jedničky. Jeho otec však věděl, že by Adam i jeho sestra měli mít lepší vzdělání, a zvažoval, zda je nechat na segregované škole. Adam by se tak možná dostal do lepší školy, ale musel by tam čelit předsudkům. Nakonec zůstali, kde byli, a Adam na základku rád vzpomíná: „Ve třídě jsme se všichni bavili, rozdíly jsme nedělali. Když se dnes potkáme, pozdravíme se a prohodíme pár slov.“

Devátá třída pro něj byla zlomová. Musel se rozhodnout, co dál, a začal si uvědomovat, že teď už pracuje pro svou budoucnost. Učivo pro něj bylo stále snadné, ale věděl, že pokud chce na dobrou školu, bude muset přidat. Adam se vždycky zajímal o obchod a ekonomiku, proto si podal přihlášku na Obchodní akademii. Díky skvělému průměru se dostal, ale první dny na střední ho přesto překvapily. „Zjistil jsem, že mám mezery. Některé věci jsme na základce vůbec neprobírali,“ přiznává. Měl však štěstí – nebyl sám, kdo se cítil podobně, a učitelé jim pomohli látku dohnat.

Adam se na střední škole poprvé musel popasovat i s tím, jak ho přijmou spolužáci. „Jednou se mě kluk ve třídě zeptal, jestli jsem Rom. Řekl jsem, že ano. Po chvilce už to věděla celá třída. Ze začátku jsem pár poznámek na svůj původ slyšel, ale pak mě vzali. Věděli, že mimo školu pomáhám při různých akcích na podporu romských studentů, a postupně mě začali podporovat,“ vzpomíná Adam. Dnes už může říct, že mají dobrý kolektiv.

Jak Adam potkává další romské studenty, začíná víc přemýšlet, co by chtěl dělat po škole. Na setkáních programu Gendalos slyší příběhy dalších mladých lidí, kteří na rozdíl od něj zažívají předsudky a nedůvěru. I Adam si je předsudků vědom. „Občas jsem v MHD cítil, že si ke mně lidé nechtějí sednout, jako bych jim měl něco ukrást,“ říká. Také ví, jak vypadají vyloučené lokality z pohledu ostatních. „Moje babička bydlí na Bratislavské. Je tam víc nepořádku, ale není to tím, že by lidé tam byli horší. Je tam málo košů, a proto to tak vypadá,“ vysvětluje.

Tahle zkušenost ho přivedla na myšlenku, že by mohl přispět k tomu, aby se lidé víc chápali. Uvažuje, že by po škole pokračoval na filmové škole. „Film je skvělý způsob, jak šířit osvětu a porozumění mezi lidmi,“ říká s nadšením.

Adam pravidelně chodí do programu Gendalos, kde se doučuje a setkává se studenty. „Je to velká pomoc, společně se motivujeme a navzájem si pomáháme,“ dodává. Díky podpoře programu Gendalos mohou studenti pokračovat na své cestě za vzděláním.