„Romské studentstvo musí vědět, že na to má.“

Rozhovor s vedoucím Vzdělávacího programu Gendalos o další kapitole projektu. 

Gendalos jede dál. Ale v novém kabátě. Co se mění? Co zůstává? A co mladé lidi na cestě za vzděláním nejvíc brzdí? Zeptali jsme se Michala Kubíka, vedoucího projektu, který je v tom s nimi každý den.

Jak bys popsal nový směr Gendalosu?

Stále chceme totéž – mladé, sebevědomé lidi, kteří ví, kam chtějí v životě jít. Jen jsme upravili cestu, která k tomu vede.

Míříme víc do skupiny. Chceme, aby se studenti potkávali, učili se spolu, navazovali vztahy. Aby věděli, že na to nejsou sami. A taky víc zapojujeme veřejnost – hledáme mentory, dobrovolníky. Zkrátka lidi, kteří jim můžou pomoct růst.

S jakými překážkami se studenti nejčastěji potýkají?

Problémy často začínají už na základní škole – segregované třídy, slabší výuka, méně podnětné prostředí. Když pak přejdou na střední školu, nestačí tempu. Ne proto, že by neměli schopnosti, ale protože jim chybí podpora.

Další bariérou jsou finance – učebnice, pomůcky, pracovní oblečení… To všechno něco stojí. A v mnoha rodinách je to velký zásah do rozpočtu.

A chybí i motivace. Často nemají v okolí nikoho, kdo by studoval, kdo by jim ukázal, že to má smysl. Že existují možnosti. Že vzdělání může být cesta k životu, ve kterém budou spokojení.

Jak konkrétně studentům pomáháte?

Doučování, individuální podpora, kariérové poradenství. A hodně se bavíme – o tom, co je baví, co jim jde, kam by chtěli. Nechceme, aby skončili na oboru jen proto, že tam šla sestřenice.

Daří se vám studenty na střední škole udržet?

Ano. Ročně doprovázíme na střední školu desítky studentů a u více než 90 % se daří, aby ve studiu pokračovali. Když někdo odejde, bývá to většinou kvůli změně oboru nebo rodinné situaci – ne proto, že by selhal.