Sociálně-aktivizační služba pro rodiny s dětmi – komplexní práce

Definovat sociálně-aktivizační službu, zvlášť ve formě case managementu a navíc v kontextu práce s rodinným systémem, může být poměrně složité. Je to totiž velmi komplexní práce obnášející nejen řešení praktických věcí jako příjem rodiny, bydlení a jeho kvalita, či hledání zaměstnání. Ale často také věcí, které nejsou tak snadno uchopitelné – např. klientovo zvládání stresových situací, rodičovské kompetence, vztahy v rodině; nemluvě o potřebě koordinovat spolupráci více subjektů vstupujících do života rodiny – orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), školy, úřadů, lékařů apod.

I z tohoto důvodu se nám velmi osvědčil multidisciplinární způsob práce, kdy kromě case manažera pracuje s rodinou např. i rodinná asistentka a/nebo právník a/nebo rodinná terapeutka. Klíčové také bývá, zda si pracovník a klient dokáží vytvořit respektující vztah, ve kterém funguje vzájemná důvěra. V neposlední řadě pak schopnost case manažera propojovat výše uvedené subjekty v životě rodiny. Ukazuje se totiž, že často jen díky spolupráci všech – klientů, pracovníků a dalších – lze situaci rodiny měnit k lepšímu.

Spolupráce zapojených odborníků, kterou koordinuje OSPOD

Paní Marie má dceru Sofii, která je v péči babičky (matky paní Marie). Všichni bydlí na jedné ubytovně, kde tvoří rodinu. Paní Marie oslovila pracovnici IQ Roma servis při jedné volnočasové aktivitě pořádané organizací, které se s dcerou účastnila. Svěřila se s náročnou situací, kterou právě prožívaly (úmrtí jejího manžela, otce dcery S.). Pracovnice IQ Roma servis nabídla možnost spolupráce a paní Marie souhlasila. Klientka nejprve potřebovala zajistit důstojné rozloučení s manželem a dále potřebovala psychickou podporu při řešení pozůstalostních záležitostí. Klientka nikdy před tím s žádnou sociálně aktivizační službou (SAS) nespolupracovala a pomalu teprve získávala důvěru. Jak je již výše zmíněno, dcera byla v péči babičky (matky klientky), a proto začala klíčová pracovnice navštěvovat i babičku.

Klientka (paní M.) celou situaci psychicky velmi špatně nesla a spolupráce se začala komplikovat, když klientka vzhledem k vlastním potížím přestala s pracovnicí téměř komunikovat. Čím dál častěji se na pracovnici obracela babička, a nakonec začala v zájmu malé Sofie probíhat intenzivnější spolupráce s babičkou. Paní Marie se následně odstěhovala z ubytovny a klíčová pracovnice již neměla možnost se s ní setkávat. S klientkou však byl domluvený cíl spolupráce, která se týkala její dcery – vyřizování odškodnění pro dceru S. Klíčová pracovnice se nakonec domluvila s babičkou, zda by tuto zakázku nedokončila místo paní Marie. Babička souhlasila.

Babička byla s klíčovou pracovnicí v kontaktu, ale jak spolupráce postupovala, ukazovalo se, že situace je nepřehlednější a složitější, než se původně zdálo. Rodina byla pod dohledem orgánu sociálně právní ochrany dětí, ale pracovnice OSPOD Brno-sever rodinu příliš nenavštěvovala a babička sama nechtěla navázat bližší spolupráci, protože neviděla důvod. Klíčové pracovnici se nedařilo motivovat babičku k aktivnější spolupráci s OSPOD. Nedařilo se tedy propojení spolupráce „klient – klíčová pracovnice – OSPOD“. I díky tomu neměla klíčová pracovnice komplexnější přehled o situaci, domnívala se, že je potřeba řešit jen bydlení a odškodnění pro vnučku S.

Babička byla z počátku motivována vidinou pozitivního výsledku – získání bydlení, získání odškodnění pro vnučku. Bylo však také potřeba s ní mluvit o tom, kdo je zodpovědný za změny v životě. Babička byla nedůvěřivá vůči okolí, zklamaná dlouhotrvající situací, která ji trápila, – bydlení na ubytovně. Postupně se podařilo babičce vysvětlit, že největší odpovědnost a zároveň moc něco změnit má ona sama. Babičce se pak podařilo si aktualizovat žádosti na sociální bydlení.

Klíčová pracovnice do spolupráce zapojila právníka organizace, který pomohl s řešením odškodnění. Zde bylo potřeba zajistit rozsudek v trestní věci, podat žádost na Ministerstvo vnitra s potřebnými doklady. Dále také právník organizace sepsal návrh k soudu s žádostí, aby babička mohla zastupovat vnučku ohledně vyřizování odškodnění obětem trestných činů.

Dalším důležitým momentem ve vývoji situace byla změna pracovnice OSPOD. Babička byla z počátku nedůvěřivá, ale nová pracovnice si získala její důvěru, nejvíce tím, že ji často navštěvovala v místě bydliště. Zajímalo ji, jak babička s vnučkou bydlí, jak to je náročné v podmínkách, které mají. Pracovnice ji zároveň oceňovala za péči, kterou vnučce dává i přesto, jak obtížně se na ubytovně žije a všechno tím mají ztížené. Tato změna motivovala babičku i k aktivnější spolupráci s pracovnicí SAS. Užší spolupráce pak vedla k tomu, že vznikl efektivní individuální plán ochrany dítěte (IPOD), na kterém se dohodla babička s pracovnicí OSPOD i klíčovou pracovnicí SAS. Pracovnice OSPOD nastavila pravidelné schůzky se službou SAS jak na OSPOD, tak v rodině. Babička kromě zajišťování základních potřeb nyní pracuje na tom, aby vnučka docházela i na mimoškolní aktivity. Klíčové pracovnici SAS se podařilo domluvit s babičkou schůzku ve škole, s třídní učitelkou i v družině s vedoucí družiny. Toto sice odhalilo další potíže (potřeba doučování a zlepšení přípravy do školy, potíže se školní družinou), ale nebylo by to možné dále řešit, pokud by se nepodařilo navázat spolupráci a koordinovat ji.

Aktuální situace

Soud již rozhodl, že babička bude zastupovat vnučku ve věci řešení odškodnění obětem trestného činu, dále vnučka získala dědictví ze strany otcovy rodiny a babička byla určena jako správce tohoto jmění. Nadále bude babička potřebovat spolupráci se službou SAS – stále nemá standardní bydlení a vzhledem k exekucím babičky právník organizace řeší, jak ochránit peníze vnučky. Také začalo probíhat doučování v úzké spolupráci se školou.

Nyní čeká klientka na to, zda jí bude přidělen sociální byt, dostala se totiž do užšího výběru žadatelů, mezi tři rodiny, ze kterých se bude vybírat.

V případě této rodiny se nakonec podařila nastavit koordinovaná spolupráce mezi odborníky a klientkou. Zde je velmi poznat rozdíl, když pracovník OSPOD umí využít službu SAS, a případ dobře vede. Skvěle zafungovalo jak zapojení služby SAS, tak i právníka z této služby. Díky transparentní spolupráci babička/klientka vždy přesně ví, co je po ní požadováno, co je jejím úkolem. Pravidelné vyhodnocování situace motivuje klientku dále spolupracovat. Vidí v tom smysl.

Rodinná asistentka v projektu KPSVL Práce s rodinou

Když jsme psali projekt, který by nám umožnil ještě zintenzivnit a zefektivnit práci v ohrožených rodinách, vytvořili jsme pozici rodinné asistentky. Tato pozice vycházela z mapování potřeb naší cílové skupiny – rodin ohrožených sociálním vyloučením, jejichž rodičovské kompetence často nejsou na potřebné úrovni. Uvědomili jsme si, že pouze zapojení sociálního pracovníka neumožňuje až tak intenzivní práci s rodinou, protože pracovník pracuje s 10 až 15 rodinami. Chtěli jsme proto vytvořit pozici rodinné asistentky, která by v rodině mohla působit i několik hodin týdně a která by tak přímo v terénu pomáhala rodinám prakticky trénovat chybějící nebo nedostatečné rodičovské kompetence. Protože jsme s podobnou pozicí neměli zkušenosti, potýkali jsme se i s obtížemi a překážkami při zavádění a definování pracovní role rodinné asistentky. Jak rodinná asistence funguje a s čím se u ní potýkáme, popisuje rodinná asistentka Markéta.

Pracuji na pozici rodinné asistentky. Působím v rodinách, které vyžadují intenzivní podporu a je potřeba, aby měly možnost si natrénovat konkrétní dovednosti týkající se péče o děti. V rodině nepůsobím sama, ale ve spolupráci se sociální pracovnicí – case managerkou, která celou spolupráci koordinuje, domlouvá se s rodinou a OSPOD na tom, jaké zakázky v rodině řešíme, a s rodinou individuálně plánuje. V okamžiku, kdy sociální pracovnice vyhodnotí nějakou potřebu rodiny jako intenzivnější (kde je potřeba například nácviku), nabídne rodině moje zapojení. Já pak s rodinou pracuji na konkrétních oblastech rodičovských kompetencí, což zahrnuje široké spektrum znalostí a dovedností. Jedná se především o to, aby dítě vyrůstalo v bezpečném prostředí, mělo dobré citové zázemí, byla zajištěna dobrá zdravotní péče, optimální rozvoj dítěte, bylo podporováno v samostatnosti, a jedná se také o zajištění vzdělávání. Tuto podporu realizuji pomocí doprovodů a návštěv v domácnostech. Rodině například pomáhám s tréninkem dítěte na nočník, se zdravým vařením či denním režimem dětí. Nedělám nic za rodiče, ale společně procházíme, co je potřeba tak, aby to rodič posléze zvládnul sám.

Pro zdárný průběh spolupráce vidím jako důležité navázání důvěry a to, aby klient viděl smysl ve stanovených cílech (což může být někdy složité v případě zapojení OSPOD, který má nějaké požadavky vůči klientovi). Je pro mě velmi důležitá koordinovaná spolupráce s OSPOD, kde společně s klíčovým pracovníkem, pracovníkem OSPOD a rodinou domlouváme, na čem a kdo z nás bude pracovat. V ideálním případě jsou tyto domluvy a cíle zahrnuty i do individuálního plánu ochrany dítěte. Jasné dojednání mé odpovědnosti a pozice v rodině je pro pozici rodinné asistentky obzvláště důležité. Přeci jenom docházím přímo do rodiny, jsem s nimi i několik hodin a je potřeba, aby rodina chápala, co a proč u nich dělám.

Spolupráce s první rodinou, kam jsem byla zapojena, započala začátkem února 2018. Klíčová pracovnice rodiny vyhodnotila, že v rodině je potřeba pracovat na péči o děti, lepší organizaci úklidu v domácnosti a nastavení finančního rozpočtu. Klientka i její partner se spoluprací souhlasili. Klientka vyhledala naši organizaci sama s tím, že jí OSPOD odebral roční dceru a svěřil jí do péče rodičů partnera. Klientka má v péči ještě nezletilou sestru, která byla umístěna v krizovém centru, a hrozilo, že OSPOD sestru umístí do DD mimo Brno. Byla navázána spolupráce s právníkem a soud určil návštěvy dcery v rodině. Proběhla domluva s OSPOD, kde do té doby, než se situace stabilizuje, bude kolegyně – klíčová pracovnice, navštěvovat rodinu 1x týdně. Na první návštěvě mi rodina vyložila celou situaci ze svého pohledu a vinila ze své situace okolí. Bylo třeba rodinu vyslechnout, pochopit, ale zároveň převést zaměření na věci, které mohou změnit s mojí podporou a které budou kroky směřující k získání dcery zpět do péče. Doma bylo třeba vytvořit prostředí, kde bude roční dcera v bezpečí (neumyté nádobí pro ni nebude na dosah, vynesené odpadky, umytá podlaha). S klientkou jsme se bavily o tom, kolik času na úklid má a co by jí pomohlo v pravidelném úklidu bytu, který nakonec zabere méně času, pokud se dělá pravidelně. Klientka mi sdělila, že by jí pomohl nějaký plán úklidu. Na další setkání jsem donesla týdenní plán, kde jsme společně určily důležité činnosti, které je třeba v domácnosti pravidelně vykonávat. Při další návštěvě klientka chtěla, aby se na úklidu podíleli všichni členové domácnosti, což jsme příště zakomponovaly do plánu. Mezitím jsme sestavily rozpočet, spočítaly jsme měsíční příjmy a výdaje a zjistily jsme, že výdaje jsou vyšší než příjmy. Bavily jsme se o vyřízení dávek, brigádě pro klientku a na kterých věcech lze ušetřit. Jako nejsložitější při nastavování spolupráce jsem viděla přejít od hledání příčin problémů v okolí k vlastní aktivitě a podnícení klientů ke změně. Spolupráce s rodinou byla nakonec ukončena pro neplnění dojednaných kroků, zatajování nebo pozměňování podstatných skutečností. Zvládly jsme nastavit tabulku domácích prací, ale po delším časovém odstupu bylo vidět, že nedochází k jejímu plnění.

Ve spolupráci s dalšími rodinami bylo náročné vymezit moji roli, protože moje úloha v rodině většinou spočívá v práci s dětmi. Jako důležité se postupem času ukázalo vymezení hranic – vlastních i hranic spolupráce. Bylo potřeba si spolu s rodinou ujasnit, že tam nejsem proto, abych děti zabavila a rodiče měli chvíli klidu, ale proto, abych jim pomohla získat nějakou novou zkušenost, uvědomění, inspiraci, jak pracovat s dítětem a jak s ním jednat. Proto je důležité, aby rodič byl zčásti přítomen, když s dítětem (dětmi pracuji) nebo po práci s rodičem reflektovat, čeho jsem si všimla, jak se dítě chovalo, jak se cítilo, jaký udělalo pokrok. Rodiny, které řeší i existenční problémy, mají často omezenou kapacitu na zlepšování něčeho tak jemného a nehmatatelného, jako je přístup k dětem. Proto i malé pokroky nebo změny vnímám jako velké. U klientky, která má dvě velice aktivní dcery (u jedné je podezření na hyperaktivitu) vidím jako úspěch, když si klientka všimne, že pokud se sama uklidní, uklidní se i dcery. Jako pokrok vnímám i to, že si rodina uvědomí, že do hry se mohou zapojit i menší děti (když se jim aktivita přizpůsobí), nebo když se do aktivit s dětmi zapojí nejen klientka ale i její partner.

V další rodině jsme po těžkém začátku, kdy klientka ani její partner nechtěli spolupracovat (spolupráci vyžadoval OSPOD) a vlastně ani neviděli v našich návštěvách smysl, dospěli k hlubší důvěře. Díky tomu začíná klientka reflektovat svůj vztah k jednomu z dětí, které bylo delší dobu umístěné v náhradní péči. Uvědomuje si, že její negativní hodnocení dítěte má výrazný vliv na jeho chování. Její přístup k synovi se pomalu mění.

Velkou radost mi dělá, když můžeme podpořit kontakt mezi sourozenci. Chlapec z jedné klientské rodiny je dočasně umístěn v Klokánku. Na jeho sestře je při každé naší návštěvě vidět, že je z toho smutná a stýská se jí po něm. Proto podporujeme návštěvy chlapce v Klokánku. Domluvou na zakázce s rodinou také dáváme najevo, jak je důležité podporovat sourozenecké vztahy a jak jsou na sebe sourozenci vázaní a samozřejmě to i probíráme.

Má počáteční vidina toho, že budu s rodinou řešit především úklid, praktické činnosti v domácnosti nebo sestavování rodinného rozpočtu se zatím nedaří. Úklid je velice osobní záležitostí, která se nelehko otevírá, pokud to není téma nastavené OSPODem. Tam se mi osvědčilo jako pomůcku použít tabulku, která může sloužit jako podpora. Domácí práce se snažíme rozdělit mezi členy domácnosti. Také se mi osvědčilo zjistit do největších detailů, co OSPOD vnímá v domácnosti jako problematické a zjistit od klienta při rozhovoru, jak vypadá prostředí, ve kterém se cítí příjemně a od toho se odrazit jako od jeho vnímání pořádku.

Na praktických věcech v domácnosti jsem se podílela s jednou klientkou, která si ve vaření nevěřila, nabízela jsem jí, že jí vytisknu recepty, ale ona si nebyla jistá, že to zvládne. Proto si vybrala konkrétní jídlo, donesla jsem recept, nakoupily jsme společně suroviny a jídlo společně uvařily, aby si zkusila, že podle receptu lze zvládnout vše.

Rodinný rozpočet jsem sestavovala zatím jednou, ve výše zmíněné rodině. Rozpočet je další z velice osobních věcí, do kterých si rodina často nechce nechat zasahovat. Snažíme si při sestavování rozpočtu nevyčíslovat úplně konkrétní položky, což by mohlo být pro klienty u některých věcí zahanbující, ale získat alespoň hrubý přehled příjmů a výdajů. Takový přehled může být pro klienty často i překvapením, že za něco utrácí více, než si kdy mysleli.

Mé působení v rodině si stále vyjasňujeme, jak s klíčovým pracovníkem, tak s rodinou i OSPOD. Ne vždy se daří naplnit představu, která o pozici rodinné asistentky panovala na počátku projektu, ale mám za to, že díky mému zapojení v rodinách se opravdu soustředíme na práci s dětmi a postupně se daří víc a víc aktivizovat i rodiče.

Kazuistika na téma negativní myšlení

Klientka započala spolupráci se službou SAS pro rodiny s dětmi v září 2019. Byla čerstvě po rozchodu s partnerem, se kterým má devítiletou dceru. Bydlí s dcerou u svých rodičů. Jedním z témat bylo domácí násilí za společného soužití partnerů páchané na klientce. Klientka popisovala agresivní útoky na její osobu, které byly stále častější, až klientka od partnera utekla.

Klientka byla díky negativním zážitkům velmi roztěkaná, nesoustředěná a nedůvěřivá. Při rozhovoru se sociální pracovnicí SAS nebo pracovníkem OSPOD nevnímala, co jí ostatní říkají, stále opakovala jen svou verzi, často se rozčílila nebo upadala do apatie. Poté, co se problémy daly do pohybu a začaly se řešit, klientka si vytvářela negativní představy o tom, co se stane, přestože se nic nedělo nebo naopak vše nasvědčovalo v její prospěch. Z tohoto důvodu jsme začaly spolupracovat mimo jiné na změně negativního myšlení, které klientce znemožňovalo radovat se z věcí, které se povedly.

Klientka sama si přála být v klidu, aby mohla problémy řešit v klidu a s rozvahou, uvědomovala si, že negativní pohled na věci jí v tomto směru neprospívá.

Zpočátku klientku vyváděla z míry jakákoliv zpráva od otce dcery, přestože zprávy působily, že se chce otec v klidu domluvit. Klientka pokaždé kontaktovala sociální pracovnici se strachem, že jde jen o přetvářku, aby otec vypadal v očích ostatních dobře. Z toho důvodu se klientka často neudržela a reagovala neadekvátně a podrážděně. Takové jednání jí však vůbec nepomáhalo při jednání s pracovníkem OSPOD, kam v té době docházela. Klientku zprávy natolik psychicky rozhazovaly, že v noci špatně spala, zhoršil se i její zdravotní stav. Často měla pocit, že je všechno špatně, že jsou všichni proti ní a nikdo jí nechce pomoct.

Do spolupráce s klientkou byla zapojena i rodinná terapeutka, ovšem převážně v roli konzultantky. Při práci na takovýchto tématech je totiž důležitá zejména důvěra klienta v pracovníka, a v tomto byl pro klientku stěžejní vztah s její klíčovou-sociální pracovnicí. Sociální pracovnice se snažila klientku povzbuzovat, poukazovala na její silné stránky, kolik věcí už dokázala a na jednoznačné důkazy, že situace hraje v její prospěch, tudíž se nemá čeho bát. Po čase byl domluven postup, že sociální pracovnice klientku zastaví vždy ve chvíli, kdy začne mluvit o věcech negativně a příliš pesimisticky. Klientka byla za tuto zpětnou vazbu ráda, a přestože pro ni bylo ze začátku velmi těžké své uvažování a myšlenky přerušit, časem se začala sama zastavovat a uvědomovat si, že neuvažuje reálně. Začala se více soustředit i na své chování, které bylo důsledkem negativního myšlení výbušné a podrážděné.

Byla otevřená podnětům ze strany sociální pracovnice SAS i pracovnice centra pro oběti domácího násilí, se kterou intenzivně spolupracovala. Na zprávy od partnera začala odpovídat v klidu a věcně, aby bylo zjevné, že se snaží s partnerem domluvit v klidu a v nejlepším zájmu svého dítěte.

Klientka prochází náročnou cestou, uvědomuje si, jak je na určité věci citlivá a jak snadno se nechá rozhodit. Je však pevně rozhodnutá na sobě pracovat, aby zajistila bezpečí a klid sobě a především své dceři, které celková situace a atmosféra také neprospívala.

V průběhu času se otec dítěte přestal úplně ozývat, o dceru nejevil zájem. To klientku z počátku rozčilovalo a utvrzovalo v tom, že měla celou dobu pravdu a že otci o dceru nešlo, ale chtěl ji jen nervovat a škodit jí. Sociální pracovnice se snažila, aby se na to klientka podívala také z druhého strany, že bude konečně v klidu a nebude se muset při každém zazvonění stresovat. Klientka si nakonec uvědomila, že nezájem otce o dítě jí může pomoci i při soudním jednání.

Nakonec se intervaly schůzek klientky se sociální pracovnicí začaly prodlužovat. Klientka už neměla potřebu ujišťovat se o správnosti svého uvažování pokaždé, když se věci nevyvíjely dle jejích představ, byla samostatná v uvažování i jednání. Začala si více věřit. V současné době působí klientka vyrovnaně a spokojeně. Sama říká, že už se nenechá tak snadno rozhodit, zároveň se zmiňuje o tom, jak jí pomáhá, že se má v případě nejistoty na koho obrátit pro radu. Dokáže se radovat z maličkostí, více se věnovat rodině a užívat si života. Uvědomuje si, že není všemu konec, spousta těžkých věcí ji teprve čeká, je však rozhodnutá bojovat a nenechat se zase stáhnout k negativismu.