Z TICHÉHO CHLAPEČKA SEBEVĚDOMÝM KLUKEM

Pomoci jsme mohli díky  projektu: KREDO: Kompetence a REsilience romských Dětí a rOdičů. Projekt je realizován za podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost plus.

Registrační číslo projektu: CZ.03.02.03/00/22_044/0002170

Když přišel poprvé do předškolního klubu, bylo mu teprve tři roky. Byl tichý, uzavřený do sebe a z jeho úst nezaznělo ani jediné slovo. Jen když si hrál s vláčky, ozývalo se od něj „huhu“. A když se mu zastesklo po mámě, dokázal zavolat jen jediné slovo – „máma“. Jinak si většinou hrál sám, a pokud mu někdo zasáhl do hry, reagoval odmítavě.

Chodil ale pravidelně, a to se ukázalo jako klíčové. Krok za krokem, s pomocí logopedky i trpělivé práce v klubu, se učil vydávat zvuky, pak tvořit první slova a nakonec celé věty. Po necelých dvou letech se změnil k nepoznání. Z uzavřeného chlapečka vyrostl společenský a komunikativní kluk, který vyhledává kamarády i dospělé, umí popsat, co potřebuje, a zvládne se domluvit i v drobných konfliktech. Dokáže chápat emoce druhých a sdílet i ty svoje.

Během spolupráce s maminkou jsme si ale všimli něčeho dalšího – občas mu jedno očičko ujíždělo stranou. Zpočátku jsme nevěděli, zda jde o vážný problém, ale postupně bylo jasné, že by mohl mít potíže se zrakem. Maminka si toho doma nevšimla, praktická lékařka žádnou vadu nenašla, přesto jsme doporučili vyšetření u specialisty. Čekání na termín bylo dlouhé, přes čtyři měsíce.

Když se po novém roce konečně dostal k očnímu lékaři, přišlo potvrzení – chlapec opravdu potřebuje brýle. Maminka měla obavy, jak zvládne jejich úhradu, protože to není levná záležitost. Díky receptu a příspěvku od pojišťovny ale všechno dobře dopadlo. A chlapec? Brýle si rychle oblíbil a nosí je s radostí – jako by mu otevřely další dveře do světa, který kolem sebe teď vidí jasněji než kdy dřív.