Boženka: „Na svého otce jsem hrdá, dal hlas těm, kteří ho sami neměli.“

Boženka je třetí dcerou Juliuse Kaly, celkem z pěti dcer. Na otce vzpomíná s láskou: „On naši rodinu držel pohromadě. Měla jsem ho ráda,“ usměje se.

Julius Kala, známý taky jako Jůlek, se na ubytovnu nastěhoval nejen, aby pomohl získat materiál pro dokument a byl svědkem toho, co se tam dělo, ale taky aby pomohl své dceři Olze, která tam bydlela. „Když se tam táta přišel podívat, v jakých podmínkách žije, rozčílilo ho to. Byl zvyklý pomáhat lidem bez domova a začal pomáhat lidem i tam,“ vzpomíná Boženka.

Foto: Julius rozdává polévku pro lidi bez domova.

Zprvu šlo jen o rodinu. Ale když ostatní obyvatelé viděli, že se Julius o svou dceru stará, začali ho prosit o pomoc i oni. Pomáhal řešit problémy s majitelem, smlouvami a ve spolupráci s organizací IQ Roma servis začal řešit i právní stránku bydlení na ubytovně. To se ale nelíbilo majiteli ubytovny Robertu Hrdinovi, který proti němu začal ostatní nájemníky poštvávat. A tak se stalo, že mu několik lidí prokoplo dveře od bytu, byl odstaven od elektřiny a teplé vody.

Boženka vzpomíná, že za otcem na ubytovnu krátce přijela. Ale nevydržela tam déle než pár dní. „Byla jsem tam s dvěma malými dětmi. Netekla teplá voda, jen studená rezavá voda ze zdi, všude švábi… Bála jsem se o děti. O jejich hygienu. O to, co všechno si z toho místa můžeme odnést. Radši jsem rychle odešla.“ Nejhorší vzpomínkou je pro Boženku pocit bezmoci, který se s pobytem na Kuncovce pojil.

„Bydlela jsem i na jiných ubytovnách, není to nic moc, ale Kuncovka je extrém. Majitel nic neřeší, jen chce pořád peníze a lidi terorizuje.“

Když se pak Julius ocitl u soudu s majitelem ubytovny, zdálo se, že se konečně dočká spravedlnosti. Jenže soudní výsledek zklamal, majitel ubytovny vyvázl jen s 300 hodinami prospěšných prací. „Táta z toho měl nervy. Tolik měsíců pomáhal, bojoval za ty lidi, a ten člověk za to skoro nic nedostal. Za nedlouho po tom rozsudku táta zemřel. Byla to pro nás strašná rána. Máma nám zemřela před rokem a teď jsme přišli i o otce.“

Dnes Boženka žije se třemi dětmi v malém bytě u své mladší sestry. V bytě je jich devět. I když je tam těsno, mají tam čisto, teplou vodu a elektřinu – věci, které na Kuncovce nebyly samozřejmostí. S přítelem se snaží najít větší byt, kde by mohli začít znovu. „Nechceme být dlouho na obtíž. Ale najít bydlení je těžké.“

Na svého otce je Boženka dodnes hrdá. Na to, že se nebál ozvat, i když mu vyhrožovali. Na to, že dal hlas těm, kteří ho sami neměli.

Pomozte lidem z ubytovny Kuncovka najít domov. Podpořte sbírku, která těmto lidem umožní důstojné bydlení.