Marián pomáhal ostatním, i když sám byl v těžké situaci

Mariánův životní příběh je plný zvratů, nečekaných překážek, ale i odhodlání bojovat za důstojné podmínky pro sebe a svou rodinu. Jedním z klíčových momentů jeho cesty bylo období strávené na ubytovně Kuncova, kde se ocitl poté, co neměl jinou možnost bydlení. Jeho vyprávění ukazuje nejen osobní boj, ale i širší problémy spojené s ubytovnami, nekalými praktikami jejich provozovatelů a nedostupností stabilního bydlení pro sociálně slabší rodiny.

Začátek na Kuncově

Marián se dostal na ubytovnu Kuncova, protože neměl kde jinde bydlet. Žil s tchyní v malém bytě, kde se tísnilo šest dětí, a situace už byla neúnosná. „Byl jsem nucený tam jít,“ vzpomíná. Přestože podmínky na ubytovně nebyly ideální, snažil se si své místo upravit. „Celý byt jsem si opravil, koupil jsem si vlastní pračku, všechno jsem tam dal do pořádku,“ říká. To, co by v jiném prostředí bylo považováno za normální krok k lepšímu bydlení, se zde však stalo problémem – některé úpravy byly podle vedení ubytovny zakázané.

Neúnosné podmínky a boj za lepší bydlení

Život na ubytovně byl podle Mariána těžký. Mnozí tam měli problémy s plísní, majitel si účtoval přemrštěné nájmy a v případě konfliktů nájemníky jednoduše vystěhoval. „Říkám, já tady nebudu v plísni,“ popisuje Marián svou zkušenost. Když se rozhodl postavit za svá práva, přišly další komplikace. „Kvůli mně vypnul elektřinu a nechtěl mi ji pustit.“ vzpomíná. Nakonec se musel z ubytovny odstěhovat a začít znovu hledat stabilní bydlení.

Marián přesto nezahořkl. Dokonce pomáhal ostatním, kteří se ocitli v podobné situaci. „Pomáhal jsem lidem, rozdával jsem jídlo těm, co byli na ulici,“ říká. Byl jedním z těch, kteří se nebáli otevřeně promluvit o tom, co se na ubytovně dělo. Díky tomu se podařilo přitáhnout pozornost médií a veřejnosti k nekalým praktikám ubytovatelů.

Neustálý boj o střechu nad hlavou

Po odchodu z Kuncovy se Marián znovu ocitl v nejisté situaci. Ceny nájmů jsou vysoké, a i když má stabilní příjem, získat běžné bydlení je složité. „Platím 26 500, musím pracovat 400 hodin měsíčně, abych to utáhl,“ popisuje drsnou realitu. Problémem není jen výše nájmu, ale i předsudky. „Když máte romské příjmení, je hned těžší něco sehnat,“ dodává.

I přes všechny překážky se nevzdává. „Já nepotřebuju, aby mi někdo dal peníze, ale potřebuju pomoc dostat sociální byt, nějaké stabilní bydlení,“ vysvětluje. Situace, ve které se ocitl, není ojedinělá. Mnoho lidí v podobném postavení se snaží udržet nad vodou, ale systém jim hází klacky pod nohy.

Víra a naděje

Marián často hovoří o víře jako o zdroji síly, který mu pomohl překonat nejtěžší chvíle. „Bůh mi ukázal cestu,“ říká. Ve svém životě zažil chvíle, kdy cítil, že je na dně, ale vždy našel způsob, jak se zvednout. „Už jsem si myslel, že to nezvládnu, ale vždycky se objevila nějaká cesta,“ dodává.

Proč podpořit sbírku?

Marián je jedním z těch, kteří se snaží nejen přežít, ale i pomáhat ostatním. Právě proto se stal součástí sbírky na podporu lidí, kteří se ocitli v bytové nouzi. „Nejde o to, aby si někdo jen tak vzal peníze, ale aby se pomohlo těm, co se snaží, ale prostě nemají šanci,“ říká. Věří, že pomoc má smysl, pokud se dostane k těm, kteří ji skutečně potřebují.

Jeho příběh není jen o osobním boji, ale o systémovém problému, který dopadá na mnoho rodin. I proto je důležité o něm mluvit – a hledat cesty, jak pomoci těm, kteří se snaží postavit na vlastní nohy, ale stále narážejí na překážky, které nedokážou sami překonat.