PŘÍBĚH PANÍ MARTY

Paní Marta: „Dětem říkám, že to musí dotáhnout dál než naše teta, která se neumí ani podepsat na složenku.“

Maminka čtyř dětí a nedostudovaná kuchařka Marta absolvovala pouze zvláštní školu. „Moje babička to moc neřešila, švihla mě tam, protože tam chodily sestry a mohly mě vyzvedávat,“ popisuje dobu, ve které vyrůstala ona a doufá, že na její děti čeká lepší budoucnost. 

Paní Marta se stará o dvě děvčata (12 a 13 let) a dva desetileté kluky. Pracuje v restauraci, je zaměstnána pouze na dohodu. Ona i její přítel mají exekuce, a to značně komplikuje život jim i dětem. „Nemám nárok na žádné dávky, protože kvůli dluhům nemáme ani nájemní smlouvu. Hledala jsem i jiné bydlení, abychom mohli mít nájemní smlouvu a mohli pobírat dávky, ale nejde to, nikdo nechce ubytovat rodinu se čtyřmi dětmi,“ vysvětluje Marta. Během pandemie proto rodina neměla nárok ani na covidové kompenzace. 

Do dluhů za elektřinu

Když paní Marta popisuje, jak se do dluhů dostala, člověka z toho mrazí. „Bydlela jsem v bytovce u nádraží a přišlo mi vyúčtování za elektřinu na 80 000 Kč, přitom jsem platila měsíčně zálohu 5 000 Kč,“ vypráví. „Tak ke mně přišli domů z EONu a řekli mi, že ani panelák v Brně nemá takovej odběr a že bych musela leda ‚pěstovat trávu‘. Bylo jim ale jasný, že mám malý děcka a že nic takového nedělám. Od té doby ale ten dluh pořád naskakuje. Vzal si to jeden exekutor, druhej, třetí.“ Paní Marta popisuje, jak složitě se snažila svého exekutora vypátrat. Bývalý dodavatel energií jí však odmítl dát kontakt a do dnešního dne se jí nepodařilo získat nad situací kontrolu. Navíc nedostává žádná oznámení o výši dluhu ani lhůtě splátek. „No já su případ…,“ glosuje smutně, „ty dluhy mám už od roku 2008 a to pořád naskakuje. Až tam budu dlužit půl mega nebo milion, tak se asi ozvou nebo nevím.“

Dálková výuka na střídačku

V době prvního uzavření škol měly děti paní Marty k dispozici pouze dva mobily rodičů, což při výuce čtyř dětí nestačilo. Proto IQ Roma servis rodině pomohl zajistit použitý počítač. „Dálková výuka probíhala u nás tak, že holky měly půjčený notebook ze školy a kluci byli na počítači a učili se přes něj. Ale když měly holky výuku ve stejnej čas, tak se jeden týden učila jedna a další týden zas druhá,“ vzpomíná, „neměli tu možnost, aby se mohli učit všichni.“ Když děti potřebovaly něco vysvětlit, pomohla jim pracovnice IQ Roma servis Jana. „Pomáhá mi už tak dva roky. Doučuje děcka nebo domluví někoho, kdo to má blíž. Mě mamka dala do zvláštní školy a to učivo, co oni probírají, tak já ho neumím. Třeba ta němčina, angličtina, ve zvláštní škole jsme to vůbec neprobírali,“ vysvětluje Marta. 

Rodina se potýká s finančními problémy natolik, že někdy chybí peníze na zajištění základních potřeb. Pracovnice IQ Roma servis proto občas paní Martě doveze jídlo z potravinové banky nebo oblečení pro děti. Peníze paní Martě chybí zejména na začátku školního roku, kdy musí všem čtyřem dětem zajistit školní pomůcky. „Dělám to tak, že to dávám po částkách. Teď třeba přišlo září a za každýho jsem měla dát tisícovku na sešity.  Holky jsou na druhým stupni a všechno si už kupují samy, takže si to nejdřív koupila jedna a pak druhá.  Klukům jsem zaplatila jednomu a teď do konce měsíce října musím ještě dát druhýmu,“ popisuje paní Marta, jak zvládá nelehkou finanční situaci.

Hlavně, aby z těch dětí něco bylo

Paní Marta doufá, že její děti budou mít lepší život než ona, a často jim dává za odstrašující příklad jejich příbuzné. „Říkám jim, podívejte, máme rodinu, ty nemají vůbec nic, neumí se podepsat, neumí číst, neumí nic. Máme v rodině tetu, která se neumí podepsat a dělá křížky. Ona si jde pro složenku na poštu a nepodepíše se. A děti, to oni už to vnímají, že nechcou takhle dopadnout. Bavím se s nima o tom často a jim to přijde strašný.“

Děti chodí do sedmé třídy, a tak mají ještě hodně studia před sebou. Zatím neví, kam půjdou na střední školu. „No tak holky říkaj, že by šla jedna třeba na kadeřnici, ale zatím neví. Hlavně aby se učily, aby měly aspoň nějakej papír, aby z nich něco bylo. Třeba Darina (nejstarší dcera) nechce žít v České republice, ale třeba v Paříži. Tak jsem jí říkala, když se budeš dobře učit, tak můžeš.“

Pojďte s námi podpořit děti ze sociálně znevýhodněného prostředí na jejich cestě za vzděláním! Odhodlání už mají, tak jim darujme příležitost.