NÁVRAT CHLAPEČKA ZPĚT K RODIČŮM

Od začátku dubna letošního roku jsem začala spolupracovat s rodiči, kterým byl kvůli opakovanému domácímu násilí mezi partnery a požívání alkoholu vloni v prosinci odebrán do přechodné pěstounské péče desetiměsíční syn. Oba rodiče měli a stále mají k chlapci silnou citovou vazbu, proto začali na doporučení pracovnice NRP spolupracovat s odbornými organizacemi na odstranění závislostí  a potlačení agrese. Také začali spolupracovat se SAS pro rodiny s dětmi v IQ Roma servis, aby mohli získat syna zpět do své péče.

S rodiči jsme pracovali na zvyšování jejich rodičovských kompetencí. Setkávali jsme se přibližně 2x týdně, kdy jsme řešili především chování pěstounky, která s návratem chlapečka k rodičům nesouhlasila, snažila se omezovat setkání rodičů s dítětem. S pracovnicí doprovodné organizace hovořila o rodičích v jejich přítomnosti tak, aby především matku vyprovokovala k neuváženým reakcím, což potvrdila i pracovnice NRP. I když soud rozhodl o zrušení PPP, pěstounka neustále prodlužovala lhůtu předání syna do rodiny. V tomto období bylo pro rodiče důležité především to, abych vyslechla jejich popis setkání se synem a pěstounkou, kde se překrývala radost z malého a frustrace z chování pěstounky.  Vše jsme se vždy snažili společně rozebrat, především jsem partnery podporovala v uměřeném jednání vůči pěstounce. I když se několikrát stalo, že maminka měla pocit, že už nezvládne zůstat v klidu, pokaždé se jí podařilo situaci vybalancovat.

V květnu byl chlapeček rodičům vrácen zpět do péče. Ze začátku vypadala situace téměř idylicky. Rodiče stále pracovali sami na sobě, docházeli na terapie. Byli si vědomi, že nad rodinou byl stanovený soudní dohled, situaci ohledně péče o syna zvládali velmi dobře. Protože chlapeček má oční vadu, bylo nutné každodenní pravidelné, aspoň dvouhodinové cvičení s očima, při které se stimuluje především nemocné očko. Rodiče mi ukazovali, jaké pokroky malý udělal, jak s ním cvičí. Velice hezky si s ním hráli, prohlíželi knížky, pravidelně navštěvovali dětskou lékařku, ochotně přijímali rady a doporučení ke zlepšování prostředí pro jeho výchovu.

Během prázdnin jsem do rodiny kvůli dovolené docházela méně často, ale byli jsme v častém telefonickém styku, žádné problémy jsem neregistrovala. Kromě služby spolupracuje rodina  s pracovnicí MMB, která jí pomáhá s vyřizováním dávek státní sociální podpory a hmotné nouze a cca jedenkrát za dva měsíce dochází pracovnice rané péče, která sleduje, správnost očního cvičení.

Na konci prázdnin mě paní požádala o pomoc, protože mezi partnery začaly opět hádky, partner přestal docházet na terapii k potlačování agrese, k fyzickému násilí sice nedošlo, ale dle klientky několikrát nechybělo mnoho. Partner se dostal i do konfliktu s některými nájemníky domu. Vzhledem k tomuto se u paní zhoršil její psychický i fyzický zdravotní stav, a především se bála, aby nedošlo k odebrání dítěte. Informace mě hodně překvapila, protože při mých návštěvách nebylo ze vzájemného vztahu partnerů patrné, že by řešili nějaký problém, což jsem paní i řekla. Vysvětlila mi, že se bojí, aby se situace nevyhrotila, kdyby partner zjistil, že si na něj stěžuje.

Společně jsme uvažovaly, co by měla paní pro řešení problému udělat. Protože nájemní smlouva k bytu je uzavřena pouze s ní, chtěla nejprve partnera odhlásit bez služeb a chtěla jeho odstěhování z bytu, požádala mě, jestli bych nemohla všechno, co mi řekla, oznámit její klíčové pracovnici na OSPOD a domluvit společnou schůzku, protože sama se na tento rozhovor tzv. necítila. Také jsem navrhla, že bych o posouzení požádala i svou vedoucí, s tím paní souhlasila. S vedoucí jsem problém konzultovala, s návrhem našeho řešení souhlasila.

Klíčové pracovnici jsem vše sdělila a dohodla schůzku, na první schůzku přišla jenom paní, partnerovi o ní neřekla, ale na další schůzce se KP setkala už s oběma rodiči, navrhla jim sepsání vzájemné dohody, kde by bylo stanoveno výživné na syna a také určený styk syna s otcem. Matka si uvědomuje, že syn potřebuje péči rodičů, velmi pěkný vztah k němu mají oba a chlapec žádného neupřednostňuje. Nakonec se rodiče shodli v tom, že se otec odstěhuje z bytu, synka bude navštěvovat a starat se o něj dle svých možností a domluvy s partnerkou.

Otec se odstěhoval cca před měsícem a od té doby se situace stabilizovala. Oficiální dohodu mezi sebou rodiče zatím nemají, ale otce jsem při své návštěvě v bytě několikrát zastihla, mezi rodiči panovala a panuje nyní shoda, což mi paní potvrdila, partner jí pomáhá, když z důvodu zhoršení zdravotního stavu (revmatická artritida), potřebuje např. pomoc s nákupem, pohlídáním synka apod. Se synkem byli rodiče na kontrole očí, stav nemocného očka se pravidelným cvičením hodně zlepšil, oba partneři z toho mají velkou radost, důležité pro ně je i to, že vidí, že dodržování doporučení lékařů se vyplácí. Chlapeček se velmi zdokonaluje v pohybových aktivitách, jemné motorice, čím dál lépe se dokáže „domluvit“, co chce. Za rodinou nyní chodím přibližně jednou týdně a v každém týdnu je patrný posun dovedností.

Protože oba rodiče mají na zřeteli především svého synka a to, aby o něj znovu nepřišli, snaží se předcházet konfliktům a plnit vše tak, aby v rodině byla klidná situace. Zatím se jim to daří a při této snaze jim budu v případě jejich zájmu dle svých možností nadále pomáhat.

Tato aktivita vznikla díky podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí.