PŘÍBĚH SEBASTIANA

Sebastiana (15 let) vychovává babička s dědou z otcovy strany. K babičce se Sebastian dostal se svou sestrou, dvojčetem před pěti lety, protože maminka odcestovala do zahraničí a obě děti zde nechala. Nejprve byl Sebastian a jeho sestra Monika v péči babičky od maminky, ale protože byt, ve kterém bydleli, byl velmi malý a bydleli s nimi i dvě tety, bylo nakonec rozhodnuto, že oba přejdou k babičce druhé. Sebastianovi se u babičky s dědou moc líbí a chtěl by tam zůstat.

Babička Sebastiana oslovila službu SAS pro rodiny s dětmi hlavně v souvislosti s podporou ve vzdělávání Sebastiana a Moniky. Své vlastní děti již vychovala, školní léta jak říká „má dávno za sebou“, takže i přes veškerou její snahu a dobrou komunikací se Sebastianovou třídní učitelkou cítí, že požadavkům školy nerozumí a často se na klíčovou pracovnici obracela s prosbou o radu. Klíčová pracovnice navázala komunikaci s třídní učitelkou, ta potvrdila velký zájem o budoucí vzdělání vnuka ze strany prarodičů a potvrdila, že Sebastian je bystrý kluk, učí se dobře a doporučila, aby ve vzdělání pokračoval na střední škole.

Sebastian na dotazy klíčové pracovnice uvedl, že by chtěl „do učení“, práce rukama by ho bavila a na střední školu by chtěl jít. Do doby mimořádných opatření a uzavření škol se Sebastianovou docházkou nebyl žádný problém, také babička se na klíčovou pracovnici obracela jen s „drobnostmi“, většinou potřebovala vysvětlit oznámení ze školy nebo vyplnění některých formulářů, které školy potřebovala. S uzavřením škol se ale mnohé změnilo. Sebastian neměl chytrý telefon ani počítač, v rodině sice byla wi-fi, ale rodina internet využívala pouze pro komunikaci na sociálních sítích přes dva chytré telefony, které měla Sebastianova teta a babička s dědou. Představa, že by se Sebastian měl připojovat každý den na online vyučování byla pro rodinu nereálná. Naštěstí škola, do které Sebastian chodí, byla připravena řešit vyučování i v rodinách, které technické vybavení nemá, a proto se rodina s třídní učitelkou domluvila na vyzvedávání písemných materiálů, které Sebastian měl po vypracování do školy nosit.

Po dvou měsících od uzavření škol, babička oslovila klíčovou pracovnici s prosbou o radu. Sebastianovi učení vždycky šlo, většinou se doma moc připravovat nemusel a vše, co potřeboval, řešil ve škole během a po vyučování. Nyní ale nebyl schopen se doma donutit a domácí úkoly udělat a odevzdat, třídní učitelka proto několikrát volala babičce, připomínala a snažila se Sebastiana motivovat. V té době také klíčová pracovnice obdržela z organizace výzvu o poskytnutí techniky do domácnosti klientů, kteří ji nemají. Setkala se proto s babičkou a Sebastianem a nabídla, že jim počítač nebo jiné zařízení může zajistit. Nejprve získala nabídku na starší stolní počítač, který ale nebyl vybaven standardní operačním systémem. Sebastian si počítač vždycky přál, proto mu to nevadilo. Během měsíce se ale ukázalo, že Sebastian si s tímto počítačem nerozumí, takže rodina opět sáhla po vyzvedávání domácích příprav ze školy. Po dalším měsíci vyplynulo, že počítač přestal fungovat úplně, rodina to ale klíčové pracovnici nechtěla říci, měli pocit, že by vypadaly nevděčně nebo aby si klíčová pracovnice nemyslela, že počítač rozbili.

Když klíčová pracovnice zjistila, že počítač nefunguje a rodina ho musela vyhodit, uklidnila rodinu a Sebastiana doporučila pro nové kolo darování techniky. Tentokrát na Sebastiana vyšel tablet. Sebastian byl rád, tablet mu přišel šikovný a velmi si na něho zvykl. S třídní učitelkou se domluvil a několikrát se pokusil na online vyučování připojit. Podařilo se to, ale tablet byl moc pomalý, přenos se zasekával, takže nezbylo nic jiného, než aby Sebastian opět začal do školy chodit pro písemné přípravy. Bohužel se tak stalo už v měsíci dubnu, kdy měl Sebastian podávat přihlášky na střední školu. Sebastian si vybral učňovský obor truhlář, říkal, že by se mu práce se dřevem líbila. Po konzultaci se svou třídní učitelkou podal ještě přihlášku na jeden obor – podlahář. Zhruba po měsíci přišlo vyrozumění ze středního odborného učiliště, že jsou z důvodu pandemických opatření přijímací zkoušky zrušeny a o přijetí bude rozhodovat průměr známek za poslední rok. První pololetí by nebyl problém, Sebastian měl známky dobré, ale druhé pololetí bylo silně poznamenáno domácí přípravou a neochotou Sebastiana nad učením sedět sám bez učitelky a spolužáků. Sebastian se ale nakonec na SOU dostal, na obor – podlahář, obor truhlář nevyšel, ale Sebastian je i tak spokojený. Babička s dědou také, hned to volali svému synovi, který je dlouhodobě mimo domov. Ten byl velmi rád, Sebastianovi drží palce, aby na učiliště dobře nastoupil a obor úspěšně dokončil.

Sebastiana tak čeká studium na střední škole, moc se těší, aktivně se podílel na vyřizování formálních náležitosti pro přijetí ke studiu včetně objednávky pracovního oděvu, vyřízení karty studenta apod. S klíčovou pracovnicí a babičkou se domluvily na společném doprovodu na informační schůzku pro rodiče a děti před zahájením školního roku. Nyní o prázdninách chodí s dědou na brigády a babičce slíbil, že si vydělá alespoň na nové oblečení, než do školy nastoupí. Tablet stále používá, podle svých slov na něm spíš hraje nebo něco vyhledává na internetu, třeba když babička potřebuje něco zjistit. Je si ale jistý, že kdyby mělo přijít opětovné uzavření škol, tablet by každodenní online výuku nezvládl. Neví jak to řešit, babička s dědou na nový počítač nemají peníze, o telefonu pro Sebastiana uvažují, ale nevěří, že by telefon online vyučování umožnil.

Tato aktivita vznikla díky podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí.