Bydlení není samozřejmost. A ztráta domova může mít fatální následky.

Získat a udržet si důstojné bydlení není samozřejmost. Pro mnoho rodin ze sociálně vyloučených lokalit je to každodenní boj. V IQ Roma servisu se těmto rodinám věnujeme prostřednictvím projektu Housing Led, který navazuje na úspěšný projekt Rapid Re-Housing a jehož cílem je v Brně a Břeclavi zabydlet alespoň 30 domácností ohrožených bytovou nouzí.

Jednou z klíčových osobností projektu je Helena, které jsme se zeptali na problémy a překážky, které se v oblasti bydlení řeší nejčastěji.

1. Jaké největší překážky dnes musí rodiny ze sociálně vyloučených lokalit překonávat, aby získaly stabilní bydlení?

Nabídka stabilního bydlení pro rodiny ze sociálně vyloučených lokalit je velmi omezená. Kromě předražených nájmů se tyto domácnosti často setkávají s odmítavými postoji a neochotou pronajímat byty Romům, vadí i děti, pejsek apod.  Poptávka po bydlení velmi převyšuje nabídku, pronajímatelé si proto mohou vybírat. Týká se to bohužel i obecního bytového fondu, který by měl být přednostně určen pro žadatele, kteří si nemohou bydlení opatřit jinou cestou.

2. V čem spočívá vaše práce při zabydlování rodin a jaké nástroje nebo strategie se vám osvědčily?

V prvé řadě je nutné připomenout, že sociální vyloučení, potažmo chudoba, je nemocí zablokovaných šancí. Ihned po zabydlení diagnostikujeme potřeby rodiny jako celku, v mnoha případech i každého jednotlivce. Důležitá je sociální práce, která vede k udržení bydlení. Ošetření případných rizik ztráty bydlení spočívá v hledání zaměstnání, zvyšování příjmů a snižování výdajů, postupného oddlužení apod. Pomáháme ale řešit i jiné potřeby, např. zdraví klientů, vzdělávání dětí v rodině apod. To znamená, že se snažíme o odblokování šancí pro důstojný život.

3. Jaké dopady má ztráta bydlení na rodiny s dětmi? A jak lze těmto situacím efektivně předcházet?

Dopady mohou být fatální. Od rozpadu rodiny a odebírání dětí z rodin až po zdravotní a psychické komplikace. Takovým situacím je třeba předcházet, ale někdy je to těžké. Stávají se situace, které nelze předem předvídat, jako je dlouhodobá pracovní neschopnost, ztráta zaměstnání, rozvod, domácí násilí a jiné patologie – vše se může promítat do otázky bydlení. Je proto třeba být neustále ve střehu a nenadálé situace řešit co nejdříve, pokud možno s odborníky, sociálními pracovníky apod. Pokud už ztráta bydlení nastane, trvá velmi dlouho, než se domácnost dostane na původní životní úroveň.

4. Jak by podle vás mohl nový Zákon o podpoře bydlení ovlivnit situaci rodin, se kterými pracujete? Myslíte si, že přinese skutečnou změnu v dostupnosti bydlení pro rodiny v bytové nouzi?

Zákon o podpoře bydlení by samozřejmě mohl velmi pozitivně ovlivnit situaci domácností s dětmi, popravdě však v nějakou reálnou pozitivní změnu nedoufám. Z dvacetileté zkušenosti v sociální oblasti mohu jen konstatovat, že zodpovědnost za otázku bydlení přesouvá stát na obce a zase naopak. Pomalu, ale o to jistěji se tak vytváří prostor pro obchodování s chudobou. Tam se pak zodpovědnost přesouvá do sociální oblasti, kde nejsou žádné rozhodovací pravomoci. Mrzí mne, že se Česká republika neinspiruje v zemích, kde mají bohaté zkušenosti, například ve Vídni. Lidé platí kromě nájemného také solidární daně z bydlení, které jsou určeny pro výstavbu nových bytů pro sociálně slabší. Platí je dokonce rádi, protože tím předchází výskytu bezdomovectví, snižuje se tak kriminalita a zvyšuje pocit bezpečí. Podobných dobrých praxí je mnohem více…ale asi to není na programu dne. Chápu, dnešní svět má i jiné, vážnější starosti. Ale bydlení je dlouhodobě zanedbávaná oblast a není možné být v této otázce neutrální. Stagnace znamená propad – a v tomto případě si myslím, že velký. To se nemůže nikomu vyplatit…

5. Co by se podle vás mělo změnit v systému dostupného bydlení, aby více rodin mělo šanci na důstojné a stabilní bydlení?

Složitá otázka –  odpověď neznám, nejsem odborník. Sociální pracovníci, kteří nemají žádné pravomoci, vidí zejména důsledky. Naopak ti, kteří mohou rozhodovat, tyto důsledky nevidí, tudíž je nevnímají jako akutní. Tak co třeba začít od konce?

Bydlení je základní podmínkou důstojného života – a zároveň oblastí, která je v České republice dlouhodobě zanedbávaná. Díky práci sociálních pracovníků a projektům, jako je Housing Led, se daří některým rodinám najít stabilitu a nový začátek. Je ale potřeba, aby systém začal fungovat lépe – spravedlivěji, efektivněji a s respektem ke všem.

Pomoci můžete i vy – zapojte se do sbírky na pomoc lidem z ubytovny Kuncova.