JEN BYDLENÍ NESTAČÍ

S Evou jsme se potkali poprvé před 5 lety. Žila s druhem a deseti dětmi v garsonce v brněnských Husovicích. Byt byl tak malý, že se rodina v bytě spíše střídala, než že by se zde potkávala. Nabídka bytu v programu Rapid Re-Housing byla pro paní Evu dost neuvěřitelná, při úvodních setkáních vlastně vůbec nevěřila, že by se pro ni a děti našel byt, do kterého by se opravdu všichni vešli. Když potom Eva s rodinou viděla poprvé prostorný byt v centru Brna, řekla: „asi se mi začíná plnit sen, není to tu úplně čisté a zrekonstruované, ale sem se opravdu každému vleze postel a ještě máme obývák.“

TĚŽKÝ START

Život v novém bytě představoval nový komfort ale i starosti. Jak zaplatit nájem, jak vyjít dobře se sousedy, jak byt zvelebovat, aby se rodina cítila dobře a doma. Eva si najednou začala uvědomovat, že starosti z minulosti byly starosti o každodenní přežití. Najednou viděla, kolik se toho zanedbávalo, kolik starostí je s dětmi ve škole, kolik musí každodenně vyřizovat záležitostí týkajících se běžného života rodiny – jako by starostí přibylo.

Splněný sen Evu překvapil. Představa, že bydlení je jediný problém a pokud ho vyřeší, bude vše dobré, se ukázala jako neplatná. Přicházely rodinné krize, Eva několikrát odešla z domu. Zkrátka situaci nezvládala a nevěděla kudy dál. Pokaždé se však Eva vrátila domů. Lehké to nebylo, ale vždy Evu děti i partner přijali. Všichni si prošli těžkým obdobím.

Zásadní obrat přišel, když si Eva našla práci. Bylo to na začátku trochu z nutnosti. Evě při prodlužování nájemní smlouvy vytýkali, že si doposud nenašla práci a že si bydlení nezaslouží. Eva přijala výzvu a práci si prostřednictvím kariérního centra našla. Bylo jí vcelku jedno, co bude dělat, chtěla spíš dokázat, že pracovat umí a taky, že si chce udržet byt.

PRÁCE JAKO POMOC OD KAŽDODENNÍCH STAROSTÍ

Nastoupila do bistra na tréninkové pracovní místo. Počítala, že zde stráví pár měsíců a po zkoušce jí vyhodí. Zjistila ale, že jí práce hodně vyhovuje. Ráda si povídá s kolegy, nemusí pár hodin myslet na starosti doma, zaměstná si hlavu jinými věcmi. Nová práce pro Evu začala představovat novou jistotu: každý den odejde na pár hodin od starostí, které nelze vyřešit lusknutím prstů ke starostem, které naopak vyřešit jdou – připravit vše na provoz bistra.

Pro Evu tím začal nový život, práce umožnila nový druh odpočinku od starostí o celou velkou rodinu. Obrovská výhoda byla, že Evu od začátku měli všichni v práci rádi. Nezažila ponížení, ani odmítnutí. „Byli se mnou trpěliví, když jsem přišla později, nedělali z toho neřešitelné problémy. Já jsem zase pomohla, když bylo potřeba – zůstala jsem déle, nebo přišla druhý den dříve. Prostě jsme si začali věřit.“

Peněz z Eviny práce rodina více nemá. Rodina pořád hodně potřebuje dávky na bydlení a živobytí, z platu Evy by se neuživila. O bydlení rodina přišla, nájemní smlouva nebyla prodloužena. Práce a hlavně vztahy zůstávají a bydlení se snad brzo najde znovu.

Kariérová poradkyně,

Irena Provazníková