Když ani aktivní spolupráce nestačí
Paní Anna se na sociálně aktivizační službu (SAS) pro rodiny s dětmi obrátila v říjnu 2017. V té době u sebe měla svých pět vnoučat, které ale neměla svěřené do péče. Rodiče dětí se o ně nezvládali starat. Situace v rodině byla v té době kritická. Paní Anna s manželem žili na ubytovně, kde často netekla teplá voda, v místnostech byly plísně a v zimě se tam topilo pouze sporadicky. Děti neměly skoro žádné oblečení ani jiné věci, včetně postýlky a plen pro nejmladšího vnuka, nebyly registrovány u lékařů, neměly kartičky pojišťovny. Paní Anna s manželem dělali, co mohli, ale vzhledem k tomu, že neměli prakticky žádné finance, nevěděli si rady.
Se sociální pracovnicí SAS podala paní Anna návrh na předběžné opatření a získala všech pět vnoučat do své péče. Vzhledem k chybějícímu vybavení pro nejmladšího ročního vnuka ho OSPOD umístil na několik týdnů do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Rodině se však podařilo rychle vyřídit všechny potřebné dávky a zajistit pro děti základní vybavení.
Děti si v minulosti prošly mnoha traumatickými zážitky, v péči prarodičů se ale postupně dařilo jejich dopady zmírňovat. Naplno se tyto traumatické zážitky projevily u vnuka Martina, kterému spolužáci ve škole připomínali skutky rodičů a posmívali se mu. Ne úplně překvapivě se Martin bránil, někdy nepřiměřeně. Místo podpory ze strany školy a řešení této šikany si však Martin vysloužil nálepku problémového žáka a škola navrhla jeho umístění do střediska výchovné péče. Paní Anna nakonec s umístěním souhlasila. Vzhledem k tomu, že se za pobyt muselo platit, rodina se opět zadlužila.
Finanční situace rodiny je stále velmi problematická. Paní Anna i její manžel jsou již v důchodu, péče o pět dětí je vyčerpává. Rodině by velmi pomohlo, kdyby jí děti byly svěřeny do pěstounské péče. Paní Anna by díky dávkám pěstounské péče mohla děti lépe zabezpečit a zajistit jim vše potřebné, včetně odborné pomoci.
Paní Anna je ve spolupráci aktivní, děti má velmi ráda a pečlivě se o ně stará. Napjatý rozpočet rodiny spolu s náročností péče o děti, jež jsou zatíženy traumatickými zážitky, ji však velmi zmáhá. Pokud její návrh na svěření dětí do pěstounské péče nebude schválen, bude bohužel muset zvažovat umístění mladších dětí do náhradní péče, protože není schopna pokrýt náklady na jejich péči. Šance na svěření dětí do pěstounské péče je přitom malá, brněnské soudy nechtějí přiznávat příbuzenskou pěstounskou péči s odůvodněním, že i prarodiče mají vůči dětem vyživovací povinnost. Nicméně v případě důchodců, jako je paní Anna s manželem, převyšují finanční nároky na péči o děti výrazně možnosti rodiny.