Příběh Kolomana
„Děkuji všem kolegům a jsem rád, že mám práci a že pracuji v IQ Roma servisu.“ – příběh Kolomana
„Ahoj, měla bych pro vás klienta do projektu Práce je šance, bylo by možné domluvit se na schůzce?“
Takto začala spolupráce kariérového centra s Kolomanem, kterému jsme pomohli změnit život. Koloman je běžné romské jméno, nejvíce nositelů jména Koloman jsou ročníky 1950, je známé také z keltštiny s významem „poustevník“, každopádně my všichni mu říkáme Kalman.
Kalman žil ve Vyškově a navázal se na naši kolegyni Silvii Elsnerovou, která je vedoucí vyškovské pobočky IQ Roma servisu, kde poskytuje služby terénního programu. S Kalmanem byla již v delší spolupráci a podařilo se jí pro Kalmana zajistit i nějaký ten přivýdělek, primárně se jednalo o práce v oblasti úklidu. K Silvii měl důvěru a svěřoval se jí i s osobními záležitostmi a jednou z nich byla i touha přestěhovat se do Brna, kde by měl větší prostor. Silvie s Kalmanem dlouze debatovala o výhodách a nevýhodách bydlení ve větším městě, rozhodnutí však nechávala na něm s tím, že jej samozřejmě podpoří, ať už bude cesta jakákoliv.
V září 2018, krátce po zahájení realizace projektu Práce je šance, nás kolegyně Silvie oslovila s dotazem a možností zapojení Kalmana do projektu. Proběhlo několik schůzek a rozhovorů s pracovnicí pro systémovou podporu, která Kalmanovi vysvětlila možnosti spolupráce, představila nabídku projektu a ten bez váhání do spolupráce vstoupil. Jeho motivace byla na začátku hned jasná, chtěl pracovat v Brně v IQ Roma servisu, chtěl by být úklidový pracovník a absolvovat nějaké kurzy, aby věděl jak správně uklízet a zaměstnavatel s ním byl spokojený.
Velmi krátce poté nastoupil na tréninkové místo v naší organizaci a jeho úkolem bylo zajištění kompletního úklidu budovy. K dispozici mu byl mentor, ten jej podporoval a pomáhal se začleněním do kolektivu i s nalezením správných metod a postupů při práci samotné. Kalman se nebránil možnosti vzdělávání. Naopak je vyhledával a účastnil se všech nabízených kurzů.
Při konzultacích s pracovnicí pro systémovou podporu projevoval zájem i o jiné práce v IQ Roma servisu mimo úklidové práce a o jiné typy vzdělávání – rekvalifikace. Jeho zájmu o „profesní růst“ si všiml i zaměstnavatel a podporoval jej nejen ve vzdělávání (účastí na všech nabízených kurzech projektu), ale protože to situace umožňovala, Kalman si mohl vyzkoušet i práci na recepci, která ho pohltila.
Jen pro představu práce na recepci v naší organizaci představuje primárně telefonickou komunikaci, schopnost přepojovat hovory a jednat s příchozími klienty, předávat vzkazy relevantním osobám. Občas je to práce v hlučném prostředí, člověk musí umět správně vyhodnotit priority, obsluhovat kamerový systému, odnos pošty je samozřejmostí, apod. Pro Kalmana, který dříve pro jednání na úřadě potřeboval doprovod sociálního pracovníka, byla práce na recepci to největší, co kdy chtěl. Kalman nabídku bez váhání přijal a práce se mu tak zalíbila, že si sám řekl o podporu při ovládání počítače. Naučil se ovládat interními programy, všechny funkce tiskárny, s příchozími klienty jednal bez ostychu a práci na recepci si naprosto užíval.
Na Kalmanovi bylo na první pohled zřejmé, že je spokojený a každému to dával najevo, ke každému se choval uctivě a vděčně.
Protože se velmi osvědčil a s jeho prací jsme byli spokojeni, podařilo se nám podpořit vedení organizace v rozhodování při přechodu z podporovaného pracovního místa na hlavní pracovní poměr.
Jsem přesvědčená, že díky prosociálnímu a empatickému prostředí v naší organizaci pomohli Kalmanovi jeho noví kolegové a kolegyně s nalezením bydlení čistě z nepracovních, kolegiálních důvodů. Kalman se mohl trvale přestěhovat do Brna a ušetřit tak značnou část ze své mzdy za dojíždění z Vyškova. Kalman sice stále nemá stabilní bydlení, ale je na dobré cestě.
Do Kalmana, který už měl zajištěnou práci na hlavní pracovním poměr, se nyní mohla pustit i právnička s řešením zadluženosti. Té se ve spolupráci s kolegyní Silvií Elsnerovou, která byla po celou dobu Kalmanovi oporou a důvěrníkem, stejně tak jako jeho mentor, podařilo podat insolvenční návrh a Kalman vyhlásil v říjnu 2019 bankrot.
Kalmana jsem na začátku spolupráce vnímala stejně jako je keltský význam jeho jména – jako poustevníka (samotáře), který doplácí na svoji dobrosrdečnost a nevědomost. Když se nyní na konci projektu poohlédnu za prací konkrétních lidí, musím říct, že pomohli Kalmana postavit znovu na startovací čáru a já už jej jako poustevníka nevnímám. Především díky projektu Práce je šance, se mohl dostat k férovému zaměstnavateli, byl přijat do příjemného prostředí a kolektivu lidí, kteří vnímají svoji práci jako poslání. Je pravdou, že takových zaměstnavatelů asi nenajdeme mnoho, ale Kalman si díky tomu všemu zvýšil své kompetence, získal několik dobrých kolegů i kamarádů a může si svůj život dát do pořádku.
No a jaká je tedy pointa mého příběhu a osobní zkušenosti? Neposuzujme knihu podle obalu, ale podle obsahu.