Příběh Marie: „…Tolik jízdenek projezdím zbytečně a stejně mi ani nezavolají…“

Marie je sympatická žena ve zralém věku, je komunikativní a má ráda společnost, ráda se zasměje a poznává nové lidi. Známe se delší dobu, navštěvovala službu odborného sociálního poradenství, kdy chtěla najít zaměstnání a v průběhu absolvovala kurz počítačových dovednosti. A protože je Marie, jaká je, začaly jsme si po pár schůzkách tykat.  Má už dospělé děti a i vnoučata, dalo by se říct, že Marie je velmi spokojená, ale opak je pravdou.

Většinu času byla doma sama, chtěla se uplatnit a najít zaměstnání, bariérou jsou ovšem její zdravotní komplikace – nemůže vykonávat náročnou fyzickou činnost a zatěžovat rameno a záda. Byla v evidenci úřadu práce a pobírala dávky. Chtěla to změnit a sama požadovala po referentce zaměstnanosti, aby jí pomohla najít vhodnou práci, kterou by mohla vykonávat i se svým zdravotním omezením. Zkušenosti měla z úklidových prací a výpomoci v pohostinství, což se však po nějaké době ukázalo jako neslučitelné s jejím zdravotním stavem. Asi po dvou letech soustavné pomoci, kdy byla  Marie vždy velmi svědomitá, zodpovědná a spolehlivá, si zaměstnání našla. Je v něm velmi spokojená a pracuje tam dodnes.

Když se na to podívám zpětně, nebylo vůbec jednoduché najít pro Marii zaměstnání tak, aby ho i se svým zdravotním znevýhodněním mohla vykonávat.

I když Marie žije ve městě Brně od narození, orientuje se v něm velmi špatně. Zná jen nejbližší okolí, protože nikdy neměla potřebu vyjíždět dále do města. Všechny instituce a služby potřebné k životu, měla v blízkosti bydliště. Toto byl další faktor, který znesnadňoval nalezení vhodné pozice. Bylo náročné zajistit, aby Marie trefila na určené místo a nezabloudila. Na cestu jsme se připravovaly společně, používaly jsme interaktivní mapu, hledaly jsme nejvhodnější dopravní spojení, celý plán jsme několikrát opakovaly a já byla ještě vždy připravená na telefonu jako záchrana. Teď na to vzpomínám s úsměvem.

Hledaly jsme práci na zkrácený úvazek v místě bydliště, pohodovou a nenáročnou. Telefonovaly jsme, odpovídaly na emaily, Marie chodila na pohovory a byla velmi aktivní. Ano, řešily jsme i situace, kdy byla odmítána a již nechtěla absolvovat pohovor. Říkala: „Já jim řeknu rovnou, že jsem Romka, tolik jízdenek projezdím zbytečně a stejně mi ani nezavolají, jak to dopadlo…, já na to kašlu…“ Bylo náročné vysvětlit, že je první dojem důležitý a je potřeba se jít ukázat a předvést se jako zodpovědný a kvalitní pracovník, i když jiného etnika. Pokud by to zmínila rovnou do telefonu, tak ten člověk na druhé straně si pravděpodobně představí ten nejhorší obraz, který má zprostředkovaný z médií nebo spojený s předsudky. Marie vytrvala a díky její poctivosti a cílevědomosti se zadařilo.

Marie je zaměstnána jako recepční a vrátná v jedné osobě. Náplní práce je především kontrola a evidence osob při vstupu do budovy, evidence knihy služeb a monitoring kamerových systémů. Je spokojená, má práci v odpoledních hodinách, takže zvládne zajistit i domácnost. Ale tímhle to nekončí. Marie si znovu upevnila pracovní návyky a dokonce jde ještě dále. U stávajícího zaměstnavatele není možná práce na plný úvazek, tak hledá další zaměstnání na dopolední směnu. Uvědomila si, že její jednadvacetiletá dcera je již samostatná a nevyžaduje kontrolu a péči, syn se již osamostatnil úplně se svojí rodinou. Marie má tak domácnost jako ze škatulky a říká: „…doma se nudím, uvařeno mám hned a zbytečně sedím doma, v práci je to fajn, seznámím se s novýma lidma, den mi uteče rychle a každá koruna je dobrá, ne? Co ty na to Martinko?“.

Musím říct, že mě Marie velmi překvapila. Za dobu co se známe a spolupracujeme, udělala ohromné pokroky. Je sebevědomější a jistější, zná svoji hodnotu a své hranice, nebojí se mluvit a zeptat se, chce být užitečná a prospěšná, chce poznávat nové lidi a nechce být závislá na dávkách. Ví, že vzdělání a zaměstnání je směr, kterým chce vést i svoji dceru. Váží si své práce a chce se v ní zdokonalovat. Myslela jsem si, že to snad nikdy společně nezvládneme, že práci nebudu schopna zprostředkovat a Marii motivovat, aby to nevzdávala, ale ONA to zvládla.