PŘÍBĚH DAVIDA

PŘÍBĚH DAVIDA

David: Chtěl bych vystudovat bioanorganickou chemii a vyvíjet léky na rakovinu.

Po městě chodí v doprovodu malého strakatého psíka, kterého si vzal z útulku. Jednou by si rád otevřel vlastní veterinární ambulanci, není to ale zdaleka jeho jediný plán. Bavilo by ho i studium bioanorganické chemie či geologie. Má rád skauting a uvažuje o založení vlastního oddílu. „Chci ukázat ostatním, že i Romové toho hodně dokážou,“ říká David a jeho příběh potvrzuje, že se mu to daří.

 

David měl štěstí, že se v jeho životě vždy našel někdo, kdo mu ukázal, jak rozvíjet své nadání a zájmy. „Nejprve jsem chodil na ,zvláštní’ školu ZŠ Sekaninova. V té době jsem docházel do fary, kde se o mě starala jedna jeptiška. Všimla si, že jsem hodně nadaný a že se ve svém věku už zajímám o hodně věcí. Řekla mojí mamce, že mi pomůže přestoupit na ZŠ Vranovská. Tam jsem chodil pět let a měl jsem fakt dobré známky.“

 

Od deskových her ke skautingu

V deseti letech začal David chodit do Klubu IQ Roma servis. „Neměl jsem co dělat, tak jsem začal chodit do Klubu a Petr (pracovník) se mnou hrál dračí doupě. Bylo fajn vědět, že se mám na koho obrátit. Pracovníci byli strašně přátelští a často jsme tam strávili celé odpoledne a dost jsme se nasmáli,“ vzpomíná David s úsměvem. Do Klubu chodil dva roky každý den a tady se potkal i s dalším pracovníkem, Robinem. Byl to on, koho napadlo, že by k Davidově přemýšlivé a introvertní povaze mohl sedět skauting. 

 

Skauti jsou moje rodina

V jedenácti letech začal David chodit do Skautu a byl nadšený. „Říká se, že skauti jsou rodina, a je to pravda. Byly tam úžasný vztahy, nikdo se nehádal a všechno se řešilo v klidu. Všichni si pomáhali bez ohledu na rasu, názory nebo sexualitu,“ popisuje David a dodává, že teď už je oddílovým vedoucím v Olomouci, kde studuje střední školu. Ve skautingu David vidí velký smysl a rád by si jednou založil vlastní oddíl. „Dneska se děcka učí honit za míčem a vydělat si tím peníze.To mi nepřijde moc inspirativní pro další generaci,“ vysvětluje. „Mně jde hlavně o to, ty děcka vychovat, aby byly co nejvíce samostatný a dokázaly si poradit. Na táboře potkávám děti, který mají od rodičů všechno, a přitom nepoznají mravence a neumí rozdělat oheň,“ rozhořčuje se David.

 

Bojím se, že učitelé by mamku nepřijali

O svých rodičích David mluví s velkou láskou. I když jej hodně podporují, studium raději David řeší bez jejich pomoci. „Už od páté třídy si všechno zařizuji sám. Já si to nechci nikdy přiznat, ale trochu se bojím, že by mamku ve škole nepřijali, protože má takový maďarsko-romský přízvuk. Třeba na základce mě jednou učitelka sjela před celou třídou za to, že jí mamka řekla na třídních schůzkách ,nashle’ místo ,na shledanou’. Od té doby to nechci řešit s rodiči. I když je to vůči nim nespravedlivé, protože jsou úžasní,“ vysvětluje David a dodává, že jeho rodiče ani prarodiče mnoho příležitostí k dobrému vzdělání neměli. Babička s dědou mají zvláštní školu a maminka, která vyrůstala v dětském domově, studovala obor všeobecná rodinná výchova. Ačkoliv se dobře učila a chtěla studovat biologii, tento plán jí zakázala přísná vychovatelka.

 

Mysleli si, že jsem Arab

V současné době David studuje obor Aplikovaná chemie v Olomouci. Jeho cesta na tuto školu byla ale poměrně složitá. „Už od sedmé třídy jsem si hledal střední školu. Sepisoval jsem si střední školy, obory. Tehdy mě zaujalo studium aplikované chemie v Otrokovicích. Šel jsem tam studovat, ale po roce jsem musel školu opustit. Byli tam nekvalitní učitelé a hodně si mě dobírali kvůli tomu, že jsem Rom. Proto jsem se rozhodnul přestoupit do Olomouce, kde je to suprový. Učitelé jsou hodně tolerantní a laskaví. Mám hodně spolužáků z různých zemí a nikdo to neřeší.“ David svůj zájem o chemii dokázal proměnit ve výhodný přivýdělek. Doučoval v několika rodinách žáky ZŠ i středoškoláky a jeho etnický původ byl většinou pro rodiče překvapením. „Většinou nepoznali, že jsem Rom, ale mysleli si, že jsem cizinec z arabských zemí. Když jsem jim řekl, jak to je, tak se divili. Ale byli rádi, že někdo takový je.“

 

Chce vyvíjet léky na rakovinu a starat se o zvířata

Na otázku, kam bude pokračovat po střední škole, má David už teď jasnou a promyšlenou odpověď: „Jedním z mých plánů je dostat se na vysokou školu, obor Bioanorganická chemie, a potom si udělat zaměření na radiofarmaka a pomáhat vyvíjet léky na rakovinu. Když toto nevyjde, tak si dám přihlášku na geologii a chtěl bych pracovat v hydrogeologii, protože mě hodně zajímá. A když ani to nevyjde, protože to je náročný obor a dělají se tam těžké přijímačky z chemie, tak bych rád na vyšší odbornou školu na obor Veterinární fyzioterapie. To bych dostudoval, udělal bych si pár kurzů a 

 

pak bych si otevřel nějakou ambulanci,“ popisuje David a je jasné, že ani teď na střední škole nemá čas nudit se. Když se zrovna neučí nebo není ve Skautu, nakupuje s kamarády granule do psích útulků nebo se učí plést plyšáky pro děti, které v nemocnicích leží s rakovinou. Je toho hodně, co tento mladý muž chce stihnout. „Chtěl bych ukazovat, že toho můžete dokázat hodně, i když jste Rom,“ uzavírá David.



Pojďte s námi podpořit děti ze sociálně znevýhodněného prostředí na jejich cestě za vzděláním! Odhodlání už mají, tak jim darujme příležitost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.