CHCI SKLÁDAT VLASTNÍ PÍSNIČKY

Působí zasněně, má ráda písně Jana Bendiga i Whitney Houston. Touží být zpěvačkou a skládat vlastní písničky. Nedávno nastoupila do prvního ročníku  střední školy a zatím jí těžší učivo i nové prostředí dávají hodně zabrat. Věří ale, že to zvládne a školu dokončí. „Většinou, když něco chci, tak to prostě udělám,“ říká o sobě Irča.

Má jasno v tom, čemu by se chtěla v životě věnovat – zpěvu. „Je to můj sen už od malička. Přála bych si skládat vlastní písničky, dělat k nim videoklipy a dávat to na YouTube.“ Dlouho si nevěřila, a i když měla možnost zpívat v kostelním i školním sboru, vždycky to odmítla. Její sebevědomí hodně pošramotil otec, který Irču v minulosti ponižoval a týral. Dnes už s ním nežije, ze špatných zážitků se však vzpamatovává doteď. „Táta řekl, že na to nemám a že to neumím. Teď už si věřím, ale je to po hodně dlouhé době. Pomohlo mi, když mi řekl tady Gejza Horváth (romský hudebník a pracovník IQ Roma servis), že to v sobě mám a že s tím mám něco dělat.“

Irča se proto rozhodla nastoupit na konzervatoř, kam ji to táhlo, ale opět narazila na překážky. Tentokrát na nesouhlas své matky. „Máma mi vloni pořád říkala, že je proti, že zpěv prostě neuživí nikoho, že to je prostě blbost. Pořád si stála za svým až do doby, než ji přemluvila teta, ale to už bylo pozdě, a bylo po přijímačkách,“ vypráví Irča. Nakonec si tedy podala přihlášku na obor Prodavač, kde ještě volná místa byla, a nastoupila do prvního ročníku střední školy. 

Konečně se mi nikdo nesměje, že nic nemám

Na nové škole si Irča docela těžko zvyká. Necítí se přijatá spolužáky ve třídě, kde je jedinou Romkou. Čeká ji také návštěva pedagogicko-psychologické poradny, protože nestíhá zápis, je dyslektička a dysortografička. V loňském roce navíc zameškala hodně hodin kvůli zdravotním potížím, a proto jí v náročném studiu často chybí znalosti. „Teď z angličtiny mám samý pětky, protože to prostě moc nechápu, nepamatuju si devítku. Hodně jsem se zpozdila, protože na základce jsme na začátku devítky ještě doháněli učivo z osmičky kvůli předloňské distančce,“ vysvětluje. 

Náročný start na nové škole jí pomáhá zvládnout vzdělávací program Gendalos, který podporuje romské studenty a studentky při studiu. Irča začala chodit na doučování z angličtiny a dostala také finanční podporu na začátku roku. „Koupili mi věci na praxe, 

protože jsem je neměla a máma na to neměla dostatečný finance. Ona mi stihla třeba jenom zaplatit věci ve škole: čipy, ISIC kartu a pár věcí na praxi. V Íkvéčku mi taky půjčili učebnice a dvě dokoupili. Takže mám všechno do školy, jsem za to ráda, protože už se mi nikdo nesměje, že nic nemám.“ 

Nechci skončit na úřadu práce

Irča už nějakou dobu žije jen s matkou a se dvěma sourozenci. Její máma střední školu nedodělala a nechce, aby tak dopadla i její dcera. „Máma mě do toho nutí od malička, vevšem rozhoduje ona, a to mi vadí. Já jsem jí říkala, že si chci prostě udělat tu konzervatoř, a já si jí taky udělám, pokud mi to vyjde. Já to prostě nějak zvládnu. Nechci v budoucnu dělat něco, co mě nebude bavit,“ popisuje Irča. I když v tuto chvíli nestuduje svůj vysněný obor, chce střední školu dokončit. „Řekla jsem si, že když to nedodělám teď, tak to budu potřebovat později. Nechci skončit na úřadu práce. Já jsem tam byla jednou s tetou, no a když jsem tam čekala a dívala jsem se na ty lidi a sociální pracovnice, tak jsem z toho měla divnej pocit a říkala jsem si, že to fakt nechci. Tak se radši učím a jsem ve škole.“

Pojďte s námi podpořit děti ze sociálně znevýhodněného prostředí na jejich cestě za vzděláním! Odhodlání už mají, tak jim darujme příležitost.