Dítě v centru zájmu
Klientem sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi se mohou stát rodiny či jednotlivci, kteří mají v péči nezletilé dítě (příp. se v rámci spolupráce řeší návrat dítěte do rodiny apod.). To je důležité vymezení naší klientely, a také důležitý aspekt naší práce – jde totiž o to, aby se rodině/rodiči dařilo fungovat tak dobře, aby byly naplňovány potřeby dítěte; jinak řečeno, aby dítě mělo co nejlepší podmínky ke zdravému vývoji a spokojenému životu. Proto při práci s rodinou máme tyto zájmy dítěte vždy na paměti, proto je tak důležitá spolupráce case manažera, klienta a OSPOD.
Velmi dobrými nástroji, které se při práci s rodinou dají využít, jsou tři typy společných setkání, neboli konferencí – případová konference, interaktivní případová konference a rodinná konference. U každé je důležitá příprava účastníků na setkání, kterými jsou rodina (klienti) a odborníci kolem rodiny se pohybující. Každá konference má svá specifika, např. interaktivní případová konference je primárně o dítěti v rodině jakožto hlavním účastníkovi setkání; při rodinné konferenci je zase kladen důraz na vytvoření řešení přímo rodinou bez menších zásahů odborníků.
Případové konference jsou jedna z metod mezioborové spolupráce rodiny a odborníků (case management). Slouží ke společnému setkání a rychlému vyhodnocení situace dítěte a rodiny. Může se používat v různých fázích spolupráce s rodinou (mapování potřeb, vytváření sítě odborníků, krizové situace v rodině apod.). V legislativě sociálně právní ochrany dětí je tato metoda ukotvena od roku 2013, kdy nabyla účinnosti novela zákona o SPO. Přesto se v praxi setkáváme s tím, že pracovníci SPOD a služeb pro rodiny nemají příliš zkušeností se správnou organizací takového setkání. Pokud nejsou dodrženy základní principy metody, její efektivita může být velmi nízká. Někteří odborníci ji pak mohou hodnotit jako časově náročnou bez dostatečného efektu. Proto si i metoda případové konference zaslouží stále pozornost, především pak dostatečná příprava rodin a odborníků, kteří se setkání mají účastnit. Pokud totiž vědí, co je cílem a jakými pravidly se řídí, lépe dosáhneme účinku aktivizace účastníků a jejich podílu na vytváření akčního plánu, který je hlavním výstupem případové konference.
Rodinná konference (dále RK) je označení pro celý průběh: od nabídky této metody rodině, rozšiřování kruhu blízkých, organizace RK, samotné setkání rodiny. V rámci tzv. rodinného setkání rodina dává odpověď na předem jasně formulovanou a otevřenou otázku zadavatele (zpravidla pracovníka OSPOD, klíčového pracovníka sociální služby či přímo definovanou samotnou rodinou). RK dává lidem mnohem větší prostor pro rozhodnutí ještě předtím, než za ně učiní rozhodnutí někdo zvenčí (sociální pracovník, soudce). RK nelze zaměňovat např. za setkání odborníka s rodinnými členy či s případovými konferencemi, je specifická svou podobou (fáze příprav i rodinným setkáním) a zejm. pak vyšším podílem rozhodovávání rodiny (a jejího širšího okruhu) o své vlastní životní situaci – plán rodina vytváří zcela sama, bez účasti odborníků, zadavatele či koordinátora, zadavatel plán může neschválit pouze v případě, kdy je evidentně v rozporu s ochranou dítěte či nerespektuje dříve stanovenou podmínku plánu.
Model interaktivních případových konferencí začala používat britská organizace Sheffkids jako způsob jak zjišťovat potřeby dětí a zapojovat je do rozhodování o věcech, které se jich týkají. Jde o přístup, kdy rodina, dítě a odborníci společně hledají řešení obtížné situace. Vychází z dnes již běžně využívaných případových konference, ale rozšiřuje je o přítomnost dítěte jako rovnocenného účastníka. Interaktivní případová konference je prostředkem k zajištění toho, aby se dětem a jejich názorům naslouchalo a aby byly zapojeny do rozhodování o věcech, které se jich týkají. V praxi se tak zatím vždy neděje, děti často nejsou účastníky případových konferencí či dalších setkání (např. kulatých stolů ve školách), které se jich přímo týkají. Konfliktní situace tak většinou řeší pouze dospělí, dítě nemá šanci se k situaci vyjádřit).
Příběh z praxe:
V lednu 2017 oslovil sociální pracovnici SAS pro rodiny s dětmi pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) s nabídkou spolupráce u rodiny paní Věra a pana Ladislava. Rodina byla v péči OSPOD již delší dobu, spolupráce se neposouvala dále, proto ho napadlo oslovit sociálně aktivizační službu. Původní zakázka se týkala nestability bydlení. Rodina sice bydlela v bytě v komerčním pronájmu, byla však ve stavu neustálé nejistoty, protože nájemní smlouvu měla vždy jen na měsíc nebo dva dopředu. Dalším tématem, které se v rodině postupně vynořovalo, byly vztahy mezi matkou a otcem, a matkou a dětmi.
Na základě domluvy s pracovníkem OSPODu si sociální pracovnice domluvila s paní Věrou schůzku v místě bydliště. Na schůzce probraly situaci, která z počátku nevypadala nijak komplikovaně. Paní Věra bydlí s partnerem, se kterým má čtyři děti. Sdělila, že by byla ráda, kdyby jim sociální pracovnice pomohla najít stabilnější bydlení, protože každý měsíc mají obavu, zda jim bude nájemní smlouva prodloužena. Ukázalo se, že rodina má dluh na nájemném, který je ovšem již téměř rok starý a doposud se jim nepodařilo ho vyrovnat.
Rodina působila velmi soudržně a partner paní Věry se během schůzky aktivně zapojoval, vysvětloval situaci a bylo zřejmé, že má přehled o dění v rodině a zapojuje se aktivně i do výchovy dětí. S rodinou byla uzavřena dohoda o spolupráci a začaly se společně plnit první kroky směřující ke stabilizaci a větší jistotě v bydlení. Klíčová pracovnice byla v kontaktu hlavně s paní Věrou. Během krátkého času se však vztahy v rodině vyhrotily – pan Ladislav z rodiny odešel, partneři se nebyli schopni dohodnout ohledně péče o děti a kontaktu dětí s panem Ladislavem. Paní Věra do situace zapojovala i policii, kterou na otce dětí vždy zavolala.
V tomto období probíhala intenzivní spolupráce klíčové pracovnice rodiny s pracovníkem OSPODu, případ byl často konzultován. Celá nestabilní situace byla zatěžující nejvíce pro děti. Nejstarší dcera to nesla nejhůře a její vztah s matkou byl vážně narušen, protože se dcera stavěla na stranu otce.
Spolupráce s paní Věrou začala být v tento okamžik náročná. Přestávala komunikovat s klíčovou pracovnicí SAS i s pracovníkem OSPOD, nevyužívala nic z nabídky možností, které jí oba nabízeli. Situace se nakonec vyhrotila tak, že paní Věra od rodiny odešla a odjela mimo město. Vzhledem k tomu, že sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi pracuje s rodinou jako celkem, zvažovali jsme v této situaci, jak dále pokračovat, protože kontakt s matkou nebyl možný. Vzhledem k tom, že pan Ladislav ale spolupracovat chtěl a potřeboval podporu v péči o děti, rozhodli jsme se pokračovat ve spolupráci s ním.
Protože v rodině došlo k poměrně veliké změně, domluvili jsme se s pracovníkem OSPOD a panem Ladislavem na setkání, kde jsme jeho spolupráci se SAS pro rodiny s dětmi nastavili znovu. Domluvili jsme se, že je také potřeba dále řešit situaci nejstarší dcery a jejích potřeb. Pracovník OSPOD na základě dřívější zkušenosti navrhnul interaktivní případovou konferenci, která je zaměřená právě na potřeby dítěte. Tato IPK po pečlivé přípravě proběhla. A přestože se nepodařilo s výstupy z ní dále pracovat, byla pro dívku důležité moci svobodně vyjádřit svůj názor, tak aby ho rodiče i ostatní slyšeli, a získat pro něj podporu.