NÁVRH NOVELY INSOLVENČNÍHO ZÁKONA?

NÁVRH NOVELY INSOLVENČNÍHO ZÁKONA?

Nemám za to, že by daná problematika byla v současné době tématem číslo jedna. Přesněji řečeno, občas proběhne médii, ale to je tak asi všechno. O čem je řeč? O vládním návrhu novely insolvenčního zákona, který byl jako sněmovní tisk 372/0 rozeslán poslancům dne 24. ledna 2023 (odkaz pro ty, kteří se jím chtějí podrobněji zabývat[1]) a čeká na schválení či na pozměňovací návrhy. Pro ty, které dané téma doposud minulo, rekapituluji.

Klíčovou změnou obsaženou v daném návrhu je zkrácení oddlužení z pěti na tři roky a dále to, že ve hře je i možnost, že úspěšné oddlužení by mohlo přestat být vázáno na to, kolik procent z celkové výše dluhů insolvenční dlužník zaplatí. Zjednodušeně: Dlužník si „odkroutí“ tři roky a hotovo.

Pro ty, kteří se bouří proti koncepci shrnuté v poslední větě předchozího odstavce, tento článek není. Anebo možná i je. Tématem, které bych zde rád otevřel, je totiž otázka, k čemu vlastně novela je nebo spíš čím by měla být. A to bráno optikou jednoho z nejdůležitějších rozměrů oddlužení – řešení sociálních problémů způsobených zadlužením.

Jak to tak bývá, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A tak je tomu i v daném případě. Je nepochybné, že cílem valorizace minimální mzdy, stejně jako související zvýšení exekučně resp. insolvenčně nepostižitelné části příjmu, je adekvátní reakcí na zvyšující se inflaci a pokles kupní  síly. Motivací je zde nepochybně i vůle pomoci sociálně slabým, tedy osobám, které jsou oběma faktory nejvíce postiženy. Na druhé straně tytéž kroky omezují týmž sociálně slabým možnost dosažení oddlužení. Jak to? Vedlejším důsledkem oné valorizace, resp. postižitelnosti příjmu ať již exekučně či insolvenčně, je totiž zejména pro nízkopříjmové osoby fakt, že jejich příjem nově nepostačuje ani pro vstup do oddlužení.

Abych to ilustroval. Necháme-li stranou procentuální vyčíslení části dluhů, kterou dlužník v rámci oddlužení splatí, a soustředíme se pouze na to, jakou musí mít čistou mzdu (příjem), aby do oddlužení mohl, resp. aby mu nebylo zrušeno bez dosažení oddlužení, pak je to dáno insolvenčním zákonem. Výše minimální splátky je stanovena na 2.178, – Kč (podrobnosti naleznete pod Kalkulátorem splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře na stránkách Ministerstva spravedlnosti https://insolvence.justice.cz/kalkulator-splatek/). Omluvte mne prosím, že pro zjednodušení nezapočítávám ani zapodstatové pohledávky či dlužné výživné apod. Ale zpět k věci. Srovnejme situaci v letech 2020 až 2023. Modelem budou insolvenční dlužník s jedním dítětem a dlužník bez vyživovací povinnosti:

výše minimální splátky je 2.178,-Kč

srážka dlužníka s jedním dítětem (Kč) potřebná čistá mzda/příjem (Kč) srážka dlužníka bez vyživovací povinnosti (Kč) potřebná čistá mzda/příjem (Kč)
2020 2.910,- 13.000,- 2.728,- 11.000,-
2021 2.334,- 14.000,- 2.750,- 12.000,-
2022 2.136,- 15.000,- 2.768,- 13.000,-
2023 2.634,- 21.000,- 2.240,- 17.000,-

 

Z dané tabulky se podává hned několik věcí. Ta první je nasnadě. I na pouhý vstup do insolvence resp. oddlužení je potřeba ne zrovna špatný příjem. Má-li dlužník zvládnout uspokojení alespoň základních životních potřeb (nájem, energie, potraviny), nebude mu stačit patnáct tisíc, které mu zůstanou s příjmem pouze ve výši nezbytné  pro uhrazení minimální splátky v oddlužení. Nemluvě o případu, kdy by dlužník měl vyživovací povinnost. Příjem bude potřeba daleko vyšší. O to více, že s narůstajícím příjmem roste výše srážky/splátky v oddlužení. Shrnuto – aktuálně se s čistým příjmem pod 25.000,- Kč do oddlužení nedostanete, nebo pokud ano, jen velmi těžko. Znamená to, že oddlužení se jednoznačně vzdaluje sociálně slabým, tedy těm, pro které je primárně určeno.

Ta druhá věc není tak zjevná, ale její důsledky jsou o to horší. Týká se zejména dlužníků bez vyživovací povinnosti. Těmi jsou totiž typicky důchodci. Ti, pokud jsou s ohledem na zdravotní omezení limitováni v možnostech dosáhnout na přivýdělek, a ruku na srdce, to jsou většinou, na oddlužení nemohou dosáhnout vůbec. Ještě daleko horší to mají ti důchodci, kteří již v oddlužení jsou, a díky oněm valorizacím ze dne na den přestanou, třeba i po dvou letech řádného plnění, být schopni v insolvenci splácet. Samozřejmě opět bez možnosti valorizovat svůj příjem.

 

Abych vyčerpal zcela možnosti řešení dané situace, zmíním ještě možnost zvýšení příjmu takové osoby prostřednictvím daru resp. důchodové smlouvy. To je případ, který znám i z praxe, kdy insolvenčnímu dlužníku, jehož jediným příjmem byl starobní důchod, pomohly jeho děti, které se zavázaly mu přispívat potřebné tři tisíce měsíčně, a to až do skončení insolvenčního řízení. Jen to je případ výjimečný, kdy generační soudržnost rodiny eliminovala dopady valorizace nezabavitelné části příjmu. Všem ostatním bude jejich insolvence pro neplacení minimální splátky zrušena bez oddlužení. Hodnocení situace je tedy i v tomto případě stejné. I zde platí, že oddlužení se vzdaluje sociálně slabým. Snad ještě více a tvrději, než v prvním případě.

Je zcela nežádoucí, abych na tomto místě lobboval za přepracování dané novely insolvenčního zákona. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomu, jak dlouho předložení návrhu trvalo. Zcela nechávám stranou to, že schválením této novely odstraní Česká republika další z restů, které má vůči EU legislativě.

Mrzí mne ale, že novela a tím i zákon smaže kategorii tzv. chráněných osob a postaví je na roveň všem ostatním, čímž jim v reálu zavře bránu oddlužení. Položím-li si tedy znovu otázku, k čemu vlastně ona novela je, pak bude odpověď dost ambivalentní. Kladné bude, pokud bude schválena ona varianta novely, v níž není posuzováno, kolik dlužník zaplatil procent z celkového objemu jeho dluhů. Negativní je jednoznačně fakt, že novelou byli zcela pominuti ti, kteří oddlužení nejvíce potřebují.

Mgr. Michal Tlusták

Právník Dluhové poradny IQRS

 

[1] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 372/0 Novela z. – insolvenční zákon – EU https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=9&CT=372&CT1=0