Právnická praxe v režimu novely insolvenčního zákona: Příběh I. Chráněné Bydlení
Tyto příběhy z právnické praxe jsou obsahově provázané s novelou insolvenčního zákona. Byť se nám po novele bylo podařilo ke dni 31.12.2019 podat 8 návrhů, které byly ke dni 2.1.2020 všechny schváleny, pro inspiraci jsme vybrali příběhy s akcentem na dosud neznámé procesní instituty, které byly zakotveny do zákona až novelou insolvenčního zákona.
První příběh se týká matky paní Libuše, nesvéprávné opatrovanky. Paní Libuše v období nemoci získané během života ztratila schopnost psychicky zvládat svoje projevy vůle a odpovědnost, proto jí byla matka soudem ustanovena opatrovníkem. Ještě v období, kdy byla paní Libuše zdravá, převedla na ní matka darem v dobré víře polovinu nemovitosti, kterou získala z vypořádání společného jmění manželů po rozvodu. První nečekané problémy nastaly v době, kdy se ještě zdravá paní Libuše stala dědičkou po své zemřelé sestře, která z neznámých příčin spáchala sebevraždu. Paní Libuše přestávala zvládat administrativu převzatého dědictví, jakož i dluhy k němu náležící. Se svým okolím nebyla schopna z různorodých příčin vést na dané téma komunikaci.
Situace po několika letech došla tak daleko, že nejen zděděná nemovitost po sestře byla v exekučním řízení prodána, ale bohužel exekutorského zástavního práva se exekutor domáhal i na matkou darovaném podílu nemovitosti.
V mezidobí matka paní Libuše vzorně spolupracovala, podali jsme soudu návrh, aby bylo možno za paní Libuši podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Posléze jsme nechali vypracovat znalecký posudek, zda bude obydlí spadat do nového režimu tzv. chráněného obydlí. S tím jsme podávali návrh, aby nebyla nemovitost prodávána, odkazovali jsme na novelu vyhlášky. Pokud by rozhodnutí soudu, kterým by vyhověl exekutorovi, bylo rychlejší, než námi podaný návrh, došlo by k prodeji nemovitosti.
K finančnímu profitu paní Libuše posloužilo, že ve lhůtě dvou měsíců pro uplatnění pohledávky jeden z bývalých věřitelů svoji pohledávku nepřihlásil, došlo tak ke snížení dluhu o cca 70 tisíc korun. Návštěva insolvenční správkyně potvrdila, že nemovitost zůstane zachována v režimu chráněného obydlí. Dílem časové tísně na straně administrativy krajského soudu však došlo ke zpoždění se zveřejněním přihlášek v insolvenčním rejstříku, proto se paní Libuše s matkou dodatečně dozvěděly, že jejich nemovitost bude i přesto prodána. S touto nelichotivou alternativou jsme byli od samého počátku srozuměni. Dlužnou částku však poskytla třetí osoba – sousedka se svou rodinou, kteří měli s matkou paní Libuše dobré vztahy. Jak samotný příběh nakonec dopadne, netušíme, soudní proces ještě není u konce.
Tento příběh odkazuje na nový procesní institut „chráněného obydlí“, jak jej má na mysli ustanovení § 398/6 insolvenčního zákona. Jednodušeji řečeno, pokud hodnota nemovitosti převyšuje hodnotu nemovitostí v té lokalitě (přičemž hodnota převýšení je určena prováděcím právním předpisem), nemovitost podléhá zpeněžení. Má se totiž za to, že po zpeněžení takové nemovitosti zůstane dlužníkovi ještě dostatek prostředků, aby si zajistil jiné adekvátní bydlení. V opačném případě by se nemovitost zpeněžit neměla, jelikož zpeněžení by vedlo k ohrožení bytové situace dlužníka.